Na konci ledna 2023 stál před Nejvyšším správním soudem Územní plán Hrabyně. Navrhovateli byli nespokojení vlastníci pozemků, které chtěli napojit na pozemní komunikaci přes sousední parcely. K tomuto napojení získali povolení pro zřízení sjezdu. Územní plán ale toto řešení nereflektoval. Obec u soudu namítala, že toto řešení není vhodné, není komplexní a je dokonce i rozporné s právními předpisy.
Otázka: Má malá obec nárok na náhradu nákladů na advokáta, když u soudu hájí svůj územní plán?
Nejvyšší správní soud rozhodoval o dalším územním plánu, obci se podařilo jej uhájit. Obec vložila na pozemky pro rekreaci nové podmínky, podle kterých jsou možné pouze stavební úpravy, přístavby a úpravy zlepšující ekologické parametry (domovní ČOV, elektrické vytápění, zařízení pro sběr odpadu apod.) a přístavby max. do 50 % stavu zastavěné plochy dle katastru nemovitostí, a dále podmínky prostorového uspořádání, které pro plochy RI stanoví koeficient zastavění pozemku max. 20 %, koeficient zeleně min. 80 % a preferenci vysoké zeleně (stromy).
Jsme rádi, když se nám podaří u soudu obhájit práva našich klientů. Dnes nás proto potěšil rozsudek Krajského soudu v Praze, který dal za pravdu obci a jejímu řešení v územním plánu. Vlastníkům se nelíbilo, že samospráva nově zařadila část jejich pozemků do plochy smíšené nezastavěného území a tím zrušila jejich zastavitelnost. Navrhovatelé se bránili typickými argumenty: porušení principu kontinuity územního plánování a nepřiměřený zásah do vlastnického práva. Vedle toho nebyli dotčení vlastníci spokojeni ani se způsobem vypořádání námitek a odůvodnění rozhodnutí o nich. Spor se týkal také toho, zda k pozemku vede či nevede odpovídající pozemní komunikace.
Nestává se tak často, aby Nejvyšší správní soud rozhodoval o územních plánech v rámci tzv. incidenčního přezkumu, tj. až tehdy, kdy řeší kasační stížnost proti rozsudku o územním rozhodnutí. V lednu 2023 ale dostal tu možnost a díky tomu jsme se dozvěděli něco více o tom, jak NSS k incidenčnímu přezkumu přistupuje. Šlo o územní plán Horské Kvildy, která soud vyhrála.
Nejvyšší správní soud rozhodoval o územním plánu obce Úžice, který na pozemku jedné vlastnice vymezil plochu ZV – zeleň ve veřejných prostranstvích a současně bylo k pozemku zřízeno předkupní právo ve prospěch obce. Změnou územního plánu mělo navíc být na dotčeném pozemku přípustné vybudování stavby veřejné dopravní a technické infrastruktury pro rozšíření dálnice D8 včetně souvisejících staveb. V předešlém znění územního plánu byl dotčený pozemek vymezen v ploše NL – plochy lesní a ve velmi malé severní části pozemku v plochách ZN – zeleň nízká a ZI – zeleň izolační. Krajský soud v Praze návrh vlastnice na zrušení opatření obecné povahy zamítl a NSS postupoval s kasační stížností stejně. Proč?
Nejvyšší správní soud rozhodoval na konci listopadu o územním plánu Janova nad Nisou, který napadal vlastník pozemků zklamaný mj. z toho, že mu nebylo umožněno stavět ve třetí zóně ochrany CHKO Jizerské hory. Díky tomu se mohl Krajský soud v Ústí nad Labem a poté NSS vyjádřit k závaznosti stanovisek dotčeného orgánu.
Od nálezu Ústavního soudu I. ÚS 59/14 už nějaký ten čas uplynul a je jistě zajímavé podívat se na to, jak se dnes dívají správní soudy na aktivní legitimaci spolku. V listopadu 2022 rozhodoval Krajský soud v Praze o návrhu Okrašlovacího spolku U Starého mostu na zrušení Změny č. 4 Územního plánu města Kostelec nad Labem. Je nutno hned zkraje zdůraznit, že se jedná o mimořádný případ, neboť spolek se nedomáhal své aktivní legitimace z důvodu ochrany přírody a krajiny nebo jiných zájmů, ale poněkud netradičně z titulu vlastnického práva a porušení práva na podnikání. Přesto se ale soud obšírněji vyjádřil k možnostem spolku územní plán napadat a tyto možnosti […]
Otázka: Může spolek podat žalobu proti územnímu plánu?
Při psaní jednoho návrhu na zrušení opatření obecné povahy – části územního plánu, jsme narazili na zajímavý judikát, který se týká možnosti obce zakázat v územním plánu obnovitelné zdroje. Předmětem sporu, který se dostal až k Nejvyššímu správnímu soudu, byla skutečnost, že město Strakonice změnou územního plánu znemožnilo na svém území umisťování obnovitelných zdrojů energie (konkrétně malých vodních elektráren).