Obec Štítary se ocitla se svým územním plánem nejdříve před krajským a pak před Nejvyšším správním soudem – a obstála. O co šlo? Městys Štítary (odpůrce) schválil změnu územního plánu na svém území. Po změně byl na jeho území zakázán velkochov (intenzivní, průmyslový chov) zemědělských zvířat.
Nejvyšší správní soud se v těchto dnech dostal k rozhodování o dalším územním plánu, tentokrát zavítal na jih Moravy. Krajský soud v Brně, k jemuž věc napadla jako k prvnímu, řešil návrh, kterým se dotčený soused domáhal zrušení Územního plánu Nový Šaldorf – Sedlešovice, V něm byla nově vymezená zastavitelná plocha Z-XI (Znojmo – Louka).
Nejvyšší správní soud často rozhoduje o zajímavých aspektech územního plánování. Nejinak tomu bylo v případě obce Dolany. Jeden z pozemků se podle starého územního plánu nacházel v nezastavitelné stabilizované ploše zemědělského půdního fondu, nový územní plán ho pak přeřadil do plochy územní rezervy pro venkovské bydlení.
Nejvyšší správní soud rozhodoval o další „žalobě“ na územní plán, tentokrát šlo o městys Drásov. Navrhovatel územnímu plánu vyčítal celou řadu pochybení. V tomto článku se budeme některým z nich věnovat podrobněji. Zajímavý je zejména pohled soudu na to, co všechno může být v územním plánování jinak, když řádí covid.
Jedna z věcí, která je pro obce noční můrou, je soudní spor o územní plán. Dochází k nim poměrně často, ale na většinu z nich je možné se připravit a obstát v nich. Jak? Základním předpokladem je samozřejěm kvalitně zpracovaný a odůvodněný územní plán, který sleduje legitimní cíle a vlastníky pozemků neomezuje nad přiměřenou míru. Jak dát takový územní plán dohromady si řekneme jindy, dnes se zaměříme na to, v jakých situacích se může územní plán před soud dostat.