Otázka: Má rada města také zasedání podobně jako zastupitelstvo města, nebo se má správně používat termín „jednání“, popř. „schůze“ rady města?
Krajský soud v Praze se zabýval situací, kdy uzavírka silnice znemožňovala vlastníkům přístup k jejich nemovitosti. Nebudeme vás napínat, soud vlastníkům vyhověl a opatření zrušil.
Územní plány často používají poměrně volné regulativy (někdy to ani jinak nejde), což bohužel umožňuje stavebníkům a úřadům přicházet s nejrůznějšími kreativními výklady. Nejinak tomu bylo v případu, který řešil Nejvyšší správní soud. Stavební úřad dovolil jedné společnosti, aby postavila parkoviště pro své zaměstnance zčásti na ploše označené územním plánu jako „plocha bydlení – hromadné“, v rámci které bylo přípustné budovat související dopravní infrastrukturu. Parkoviště ale sloužilo výrobnímu závodu stojícímu v ploše smíšené výrobní.
Nejvyšší správní soud se dnes vyjadřoval k zajímavé právní otázce. Konkrétně šlo o to, zda je příkazní smlouva s pořizovatelem absolutně neplatná, protože ji schválilo zastupitelstvo namísto rady, o jejíž vyhrazenou pravomoc jde. NSS nad takovou prkotinou mávl rukou, vůbec to nevadí, vyhrazená pravomoc sem, vyhrazená pravomoc tam, všechno jedno. Už asi neplatí vůbec žádná pravidla, hlavně, když se to tak nějak „zašudlí“.
V naší advokátní kanceláři jsme radili obcím, aby byly velmi opatrné při uzavírání smluv s investory, na základě kterých se budovala veřejná infrastruktura. Obávali jsme se, že by Úřad pro ochranu hospodářské soutěže nerad viděl tzv. započítávání finančního příspěvku vybíraného na základě zásad pro spolupráci s investory na hodnotu veřejné infrastruktury realizované investorem.
Nejvyšší správní soud dnes rozhodoval o jednom územním plánu, který umožňoval novou bytovou výstavbu. Sousední vlastníci si mj. stěžovali na to, že dojde ke zvýšení dopravní zátěže. Právě na tomto argumentu NSS rozsudek KS zrušil a vrátil mu věc k novému řízení.
Pořizovatelé se stále dostávají kvůli nepromyšlenosti nového stavebního zákona do značně svízelných situací. Jednou z nich je otázka, jestli je nebo není třeba získat k návrhu územního plánu po veřejném projednání vedeném už podle nového stavebního zákona stanovisko nadřízeného orgánu územního plánování podle § 101 stavebního zákona.
Některé obce se zuby nehty brání přímé demokracii a v referendech a potažmo v občanech vidí nepřítele. Pak musí nastoupit soudy, které proti vůli obce vyhlásí referendum. Nejinak tomu bylo v případě větrných elektráren v obci Nové Dvory. Jistě nešlo o poslední případ. Naopak lze očekávat, že kvůli mnohdy až nevybíravému tlaku investorů na výstavbu OZE a kvůli legislativě, která OZE téměř absolutně preferuje před jinými veřejnými zájmy, se právě z fotovoltaiky a větrných elektráren stanou předměty mnoha sporů.
Krajský soud v Praze dal za pravdu obci, která se bránila rozšíření těžby štěrkopísku v nevýhradním ložisku. Proto vydala územní plán, který těžbu znemožnil. Investor byl samozřejmě nespokojený, a tak se obrátil na soud. Máme radost, že s naší právní pomocí obec spor vyhrála. Argumentace soudu by jistě mohla zajímat i jiné samosprávy.
Nejvyšší správní soud se zabýval možností aplikace § 94 odst. 4 správního řádu na přezkum závazných stanovisek. Uvedené ustanovení zní: Jestliže po zahájení přezkumného řízení správní orgán dojde k závěru, že ačkoli rozhodnutí bylo vydáno v rozporu s právním předpisem, byla by újma, která by jeho zrušením nebo změnou vznikla některému účastníkovi, který nabyl práva z rozhodnutí v dobré víře, ve zjevném nepoměru k újmě, která vznikla jinému účastníkovi nebo veřejnému zájmu, řízení zastaví.