Ve veřejné části eKlepu je už dostupná novela zákona č. 334/1992 Sb., o zemědělském půdním fondu. Pojďme se podívat, co se má změnit ve vztahu k územnímu plánování a možnostem obcí redukovat rozsáhlé zastavitelné plochy bez obav ze zrušení částí nebo změn územních plánů soudem.
Otázka: Chceme přijmout nový územní plán a převzít staré zastavitelné plochy. Musíme je posuzovat kvůli zemědělské půdě?
Nejedna obec řeší problémy spojené s příliš velkorysým přístupem předchozího vedení k vymezování nových a nových zastavitelných ploch a logické snaze developerů výstavbu realizovat v maximální možné míře. Opětovné navrácení pozemků do nezastavitelného území je mnohdy téměř nemožné kvůli zásahům do vlastnických práv a hrozbě zrušení části územního plánu soudem.
Od října roku 2022 platí nový metodický výklad odboru adaptace krajiny na klimatickou změnu a odboru legislativního orgánům ochrany zemědělského půdního fondu k některým ustanovením zákona č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu. Je v něm řada důležitých závěrů. My upozorníme na jeden z nich, který se týká vymezování zastavitelných ploch v územních plánech na zemědělském půdním fondu.
Otázka: Je ochrana zemědělské půdy důvodem pro zrušení zastavitelných ploch vymezených v územním plánu a jejich převedení do nezastavěného území?
Čas od času se Nejvyšší soud zabývá dovoláním, které se týká požadavku investora na náhradu škody za změnu územního plánu. Většinou po obci takový vlastník žádá desítky milionů korun jako „odškodné“ za to, na svých pozemcích nemůže realizovat rozsáhlou výstavbu. Protože obce mají mnohdy strach z toho, že tyto vysoké částky budou muset skutečně hradit, může pro ně být užitečný náš nejnovější článek o případu, který brněnský soud řešil v létě roku 2022.
Jsme rádi, když se nám podaří u soudu obhájit práva našich klientů. Dnes nás proto potěšil rozsudek Krajského soudu v Praze, který dal za pravdu obci a jejímu řešení v územním plánu. Vlastníkům se nelíbilo, že samospráva nově zařadila část jejich pozemků do plochy smíšené nezastavěného území a tím zrušila jejich zastavitelnost. Navrhovatelé se bránili typickými argumenty: porušení principu kontinuity územního plánování a nepřiměřený zásah do vlastnického práva. Vedle toho nebyli dotčení vlastníci spokojeni ani se způsobem vypořádání námitek a odůvodnění rozhodnutí o nich. Spor se týkal také toho, zda k pozemku vede či nevede odpovídající pozemní komunikace.
Naše advokátní kancelář se zaměřuje na územní plánování, samosprávy, místní poplatky a jiná zajímavá témata. Díky tomu se dostáváme k mnoha zajímavým případům a je nám ctí, že se nám právě dnes podařilo hned dvakrát u Nejvyššího správního soudu obhájit územní plán jedné středočeské obce. Z rozsudků NSS vyplývá několik zajímavých věcí. Oba případy se týkaly zástavby v záplavovém území.
Nestává se tak často, aby Nejvyšší správní soud rozhodoval o územních plánech v rámci tzv. incidenčního přezkumu, tj. až tehdy, kdy řeší kasační stížnost proti rozsudku o územním rozhodnutí. V lednu 2023 ale dostal tu možnost a díky tomu jsme se dozvěděli něco více o tom, jak NSS k incidenčnímu přezkumu přistupuje. Šlo o územní plán Horské Kvildy, která soud vyhrála.
Náhrady za změny územních plánů jsou noční můrou obcí a měst, mnohdy ale zbytečně, často jde ze strany investorů jen o plané výhružky. Přesto se tu a tam nějaká věc k soudům dostane. V dubnu 2021 tak dostal nejvyšší soud možnost rozhodovat o tom, od kterého okamžiku běží lhůty pro uplatnění nároku na náhradu za změnu územního plánu.