Zákon č. 183/2006 Sb., stavební zákon na několika místech týkajících se územního plánování operuje s termíny pořizovatel a projektant. Jaký je mezi nimi rozdíl a jaké postavení má vůči těmto dvěma subjektům obec, která územní plán vydává?
Právě sedím ve vlaku z Prahy. Vindobona jede už 3 hodiny a pomalu se blíží do brněnské části zvané Kénik (česky Královo Pole). Protože mám ještě chvilku, než vyskočím na Hlaváku, ráda bych poreferovala o Letní škole územního plánování Středočeského kraje, ze které se právě vracím. Jako lektorka jsem měla možnost přednášet starostkám, starostům a zastupitelům o územním rozvoji obcí: hlavně pak o územním plánování, etapizaci, stavebních uzávěrách, nebo o soudním přezkumu územních plánů a ochraně vlastnického práva.
Na Advokátním deníku se píše o jednom zajímavém sporu, kde jsme zastupali ažalobce. Šlo (a jde) o to, jestli musí samospráva vést spis k územnímu plánu a zda do něj mohou dotčené subjekty (občané, spolky, vlastníci) nahlížet. Na první otázku odpověď již máme, zodpovězení druhé je ještě ve hvězdách, resp. čekáme, co na to řekne Městský soud v Praze, ke kterému se kauza spisu k Metropolitnímu plánu vrací od Nejvyššího správního soudu.
Obce se stále potýkají s tím, že nemáme dostatečnou právní úpravu, která by usnadnila obcím uzavírat smlouvy se stavebníky o financování veřejné infrastruktury. Proto se snaží tento nedostatek překlenout například skrze obecně závazné vyhlášky zavádějící poplatek za zhodnocení pozemku možností připojení na stavbu vodovodu nebo kanalizace (dále jen „Poplatek“).
V předchozím článku jsme se věnovali regulačním plánům na žádost. Nyní se podíváme na ty z podnětu.
Regulační plány představují velmi podrobnou úpravu toho, jak to má v území vypadat. V některých případech mohou dokonce nahrazovat územní rozhodnutí. Vydávají se jako opatření obecné povahy a proces jejich pořizování se podobá tomu u územního plánu. Právní úpravu regulačních plánů najdeme v zákoně č. 183/2006 Sb., stavební zákon a ve vyhlášce č. 500/2006 Sb.
Územní plány skýtají mnohá úskalí. Jedním z nich je územní rezerva. Nově ji upravuje zákon č. 183/2006 Sb., stavební zákon v § 23b (dříve byla definována v jiném ustanovení). Jedná se o plochu nebo koridor, které jsou vymezené v územně plánovací dokumentaci pro využití, jehož potřebu a plošné nároky je třeba následně prověřit. Nejčastěji jsou územní rezervy vymezovány pro koridory dopravní infrastruktury, kdy územní plány přebírají tyto plánované dopravní stavby ze zásad územního rozvoje.
V územní plánování vystupuje řada aktérů. Hlavní je samozřejmě pořizovatel a obec, o jejíž územní plán jde. Zapojit se mohou také občané, kteří podávají připomínky, a vlastníci pozemků; ti mohou dokonce v rámci veřejného projednání uplatňovat námitky (o těch musí zastupitelé rozhodnout a svoje rozhodnutí odůvodnit). Významnou roli hrají také dotčené orgány, jejichž hlavním úkolem je pohlídat, aby územní plán nebyl v rozporu s veřejnými zájmy. To vyplývá nejen z právních předpisů. Ale také z judikatury: „Úkolem dotčených orgánů v rámci procesu přijímání územního plánu či jeho změny je střežit veřejný zájem, k jehož ochraně jsou zmocněny. Ve svých stanoviscích tedy neposuzují, zda je navrhovaná změna územního plánu ve veřejném zájmu, ale zda s veřejným zájmem, který […]
Pro všechna města a obce je důležité sledovat názory ministerstva pro místní rozvoj ohledně územního plánování a dalších otázek, zejm. těch, které jsou spojeny s veřejnou infrastrukturu a veřejnými prostranstvími. Proto jistě starostky a starosty potěší, že vyšly tyto novinky: Veřejná prostranství v územně analytických podkladech a územních plánech (metodický pokyn) Občan a územní plánování (Práva a povinnosti občanů v územním plánování) Standardy dostupnosti veřejné infrastruktury – revidovaná verze Vendula Zahumenská
Na první pohled se může zdát situace absurdní. Že by obec mohla napadnout u soudu svůj vlastní územní plán? To nedává smysl! Nebo ano? Připravili jsme podrobnou argumentaci, proč to možné je.