Krajský soud v Brně vydal rozsudek týkající se územního plánu jedné jihomoravské obce, který není pro vlastníky zrovna příjemný. Podle soudu totiž obce mohou v územním plánu podmínit realizaci rodinných domů rozšířením pozemní komunikace, i když nejsou vyjasněny majetkové vztahy v území. Pro vlastníky to znamená, že mohou čekat celé roky, než se ti, komu patří pozemky pod budoucí komunikací, rozhodnou silnici postavit nebo dovolí zájemcům o budování domů na parcelách cestu zrealizovat.
Krajský soud v Praze rozhodoval o dalším územním plánu. Jeho rozsudek je extrémně obsáhlý, díky čemuž se v něm dá najít několik neotřelých závěrů, které čtenářům našich článků o judikatuře v územním plánování s radostí zprostředkováváme.
K soudu se opět dostal územní plán, který zredukoval zastavitelné plochy. Hlavním důvodem pro zásah do vlastnického práva byla ochrana zemědělské půdy. Protože se v poslední době jedná o významný trend v rozhodovací praxi soudů, přinášíme informace o novém rozsudku.
Nejvyšší správní soud rozhodoval o dalším územním plánu. V rozsudku nenajdeme žádné nové názory, jedna z myšlenek ale stojí za zvýraznění. NSS se totiž vyjádřil k tomu, zda by teoreticky dobře odůvodněné stanovisko dotčeného orgánu bylo s to nahradit chybějící odůvodnění samotného opatření obecné povahy.
Jedno jihomoravské město vydalo územní plán a v něm přeřadilo pozemky vlastnice s funkčním využitím bydlení (plocha návrhová) do plochy s funkčním využitím zemědělská (plocha stabilizovaná). To se samozřejmě majitelce nelíbilo, a tak se věc postupně dostala až k Nejvyššímu správnímu soudu, kde nad samosprávou vyhrála. Cesta to ale byla krkolomná – přes incidenční přezkum územního plánu.
Krajský soud v Brně zrušil část územního plánu jedné jihomoravské obce. Plán podmiňoval výstavbu na pozemcích dotčených vlastníků etapizací a pořízením územní studie, která řešila umístění veřejného prostranství (parku). Jestli vás zajímá, v čem udělala samospráva chybu, čtěte dál.
Je s podivem, s jakou lehkostí přistupují správní soudy k porušování procesních norem pro územní plánování. Ačkoliv je vydávání územního plánu formalizovaný proces veřejné správy, soudy opakovaně dovozují, že prakticky nezáleží na tom, jakým postupem obce ruku v ruce s pořizovatelem dospějí ke kýženému výsledku – vydání územního plánu nebo jeho změny.
Územních plánů některých obcí se zákon č. 283/2021 Sb., stavební zákon (nový stavební zákon) týká poměrně nepříjemně. Konkrétně jde o samosprávy, které už několik let pořizují změnu územního plánu, aniž by současně řešily jeho standardizaci. Pokud tyto obce nestihnou do 30. 6. 2024 zahájit veřejné projednání připravované změny, budou muset chtě nechtě územní plán do jednotného standardu převést ještě před tím, než vydají jeho věcnou změnu. Z čeho to vyplývá, si řekneme v tomto článku.
Jeden investor chtěl v Pardubicích stavět bytový dům. Čáru přes rozpočet mu ale udělalo negativní stanovisko orgánu územního plánování, které bylo navíc potvrzeno závazným stanoviskem nadřízeného orgánu. Krajský soud se domníval, že byla závazná stanoviska v pořádku a k témuž závěru dospěl Nejvyšší správní soud. Proč? Protože je třeba, aby stavebník dodržel veškeré podmínky obsažené v územním plánu.
Jedna obec ze Středočeského kraje čelila návrhu na zrušení části územního plánu. S naší pomocí vyhrála spor s vlastníkem jak u krajského soudu, tak u Nejvyššího správního soudu. V rozsudku NSS zaznělo pár zajímavých bodů, o které se s ostatními samosprávami rádi podělíme.