Nejvyšší správní soud je neoblomný, pokud jde o počítání lhůt. Přesvědčil se o tom jeden pán, který návrh na vyslovení neplatnosti hlasování v místním referendu podal o 23 minut později, než stanoví právní předpis.
Naší advokátní kanceláři se podařilo dosáhnout u Evropského soudu pro lidská práva uzavření smíru mezi ČR a jedním mladým mužem, kterému česká justice, včetně Ústavního soudu, bránila v přístupu ke spravedlnosti. Jsme opravdu rádi, protože nám celá kauza od počátku přišla neuvěřitelně absurdní a nesouhlasili jsme s tím, že by nemajetné děti neměly mít právo dovolávat se ochrany svých práv před soudem. Je důležité, že před ESLP ČR svůj absurdní postoj přehodnotila a dospěla k závěru, že se soudy mýlily. Každé dítě má totiž právo na spravedlnost, ať už má dost bohaté rodiče, nebo ne.
Nejvyšší správní soud rozhodoval o tom, jestli má městská část Brna stejná práva jako městská část Prahy. Dospěl k závěru, že nikoliv.
Nejvyšší správní soud řešil neudělení výjimky ze stavební uzávěry. Ačkoliv z dosavadní judikatury správních soudů, i z nového stavebního zákona plyne, že se proti rozhodnutí rady obce (nebo zastupitelstva, když se rada nevolí) není možné odvolat, investoři to evidentně pořád zkouší. Jejich snahy jsou ale odsouzeny k nezdaru.
Na podzim 2024 vyslovil Krajský soud v Praze zajímavý názor k ošemetnému § 307 odst. 2 nového stavebního zákona, ze kterého plyne, že pasivní vlastník (ten, kdo neuplatnil připomínky v rámci veřejného projednání územního plánu) nemůže jít k soudu a dožadovat se zrušení daného opatření obecné povahy. Konkrétně soudci řešili, zda je či není možné § 307 odst. 2 použít i na územní plány pořizované podle starého stavebního zákona. Protože jde o důležitou otázku, dovolujeme si tentokrát delší citaci z rozsudku.
Rozhodování se mezitím, jestli se použije nový stavební zákon, nebo ten starý, je poměrně obtížnou disciplínou a nepochybně ještě bude probíhat řada sporů o to, jestli se při územním plánování nebo povolování záměru postupovalo správně.
Evropský soud pro lidská práva v rozsudku Hanževački proti Chorvatsku dospěl k závěru o porušení čl. 6 odst. 1 Úmluvy. Podle ESLP stěžovatel neměl zajištěn efektivní přístup k soudu z důvodu nepředvídatelné retroaktivní aplikace kritérií pro přípustnost ústavní stížnosti ve vztahu k podmínkám detence ve věznici.
V první půlce dubna se ve Štrasburku konalo důležité jednání velkého senátu ESLP. Případ se týká odborové asociace, která si stěžuje nato, že byla zbavena práva organizovat se a účastnit se veřejných akcí po přijetí opatření k řešení COVID-19 podle vyhlášky schválené švýcarskou Federální radou dne 13. března 2020.