Prezentaci Venduly Zahumenské ze semináře Zelený územní plán najdete ke stažení zde.
Prezentaci Venduly Zahumenské ze semináře Jak na správný územní rozvoj? najdete zde.
Prezentaci Venduly Zahumenské ze semináře 20 příkladů z praxe aneb bezvadný územní plán najdete ke stažení zde.
Až k Nejvyššímu správnímu soudu jsme museli dovést kauzu jednoho našeho klienta, který se snaží o to, aby obec vyplnila bílé místo v územním plánu. Krajský soud v Českých Budějovicích totiž odmítl uznat, že ponechání pozemků bez regulace poté, když část územního plánu byla zrušena, může zasáhnout do práv vlastníka. Stavební zákon, jak starý, tak nový, přitom obcím přikazují, aby o pořízení změny územního plánu v takovém případě rozhodla bezodkladně.
Nejvyšší správní soud rozhodoval ve věci zrušení zastavitelnosti plochy, která sice byla v předchozím územním plánu zastavitelná s určením pro bydlení a vybavenost, ale během projednávání návrhu nového územního plánu došlo na spory s orgánem ochrany ZPF a životního prostředí, což vedlo k vyřazení plochy. Druhá plocha nespokojených vlastnic sice byla po složitých jednáních zachována, ale byly jí nastaveny omezující podmínky.
Veřejný ochránce práv se již řadu let angažuje ve věci podivné výstavby výškové budovy Šantovka v Olomouci. Ombudsman podal tzv. žalobu ve veřejném zájmu proti rozhodnutí, kterým Magistrát města Olomouce umístil problematický záměr. Krajský soud žalobu odmítl, protože prý ochránce neprokázal veřejný zájem. Nejvyšší správní soud jeho usnesení zrušil v lednu 2024. Dospěl tehdy k závěru, že závažným veřejným zájmem může být v daném případě zájem na nestranném rozhodování správního orgánu. Krajský soud poté žalobu opět odmítl, protože (ve zkratce) o žádnou systémovou podjatost jít nemohlo, za to se dočkal dalšího zrušení svého usnesení.
Nejvyšší správní soud rozhodoval o jednom územním plánu, ve kterém obec namísto původní plochy pro výrobu vymezila plochy zemědělské. Důvodem byl nesouhlas dotčených orgánů s průmyslem nebo skladováním kvůli ochraně zvláště chráněného živočicha, který se v lokalitě nacházel. Vlastník se skrze námitky dožadoval toho, aby, když už nemůže mít výrobu, měla aspoň nárok na realizaci fotovoltaiky. Obec to nechtěla, a tak věc pouze stručně konzultovala s dotčenými orgány a pak vydala územní plán s onou plochou zemědělskou. Vlastník vyhrál jak u krajského soudu, tak u NSS.
Nejvyšší správní soud rozhodoval v další zajímavé kauze – hlučných hudebních festivalech v pražském Braníku. Jedna paní z Chuchle se domáhala u Městského soudu ochrany před nezákonným zásahem stavebního úřadu spočívajícím v tom, že tento úřad nezahájil řízení směřující k odstranění staveb potřebných pro realizaci hudební produkce a celkově území nezkontroloval.
Nejvyšší správní soud se zabýval podmínkami vymezení stabilizovaných (stavových) ploch v územním plánu. Řešil také skutečnost, že vlastník, který se na soud obrátil, byl v procesu územního plánování pasivní.
V Brně došlo na kuriózní situaci – vlastníci původní chatky chtěli po úřadu městské části, aby jim dodatečně povolil stavbu nového rekreačního objektu. Úřad to odmítl, prý to bylo v rozporu s územním plánem, který dovoloval v dané lokalitě jen rekonstrukce stávajících staveb. Vlastníci tvrdili, že to je v pořádku, protože jejich nová stavba stojí na místě staré, a tudíž jde v podstatě právě o rekonstrukci. Soudci to samozřejmě nespolknuli a patrně si při psaní rozsudku asi museli notně klepat na čelo, nezdá se vám?