Krajský soud v Praze rozhodoval o územním plánu jedné středočeské obce. Závěry, ke kterým dospěl, nebyly sice nijak převratné, přesto ale některé stojí za stručnou zmínku. Reaguje totiž na oblíbenou praxi investorů vyhrožovat obcím, které se snaží změnit územní plány a redukovat zastavitelné plochy nebo omezovat nežádoucí záměry, milionovými náhradami za nerealizované investice.
Při hledání podkladů pro jednu právní analýzu jsme narazili na zajímavý judikát, který by mohl zaujmout mnoho obcí, jejichž zastupitelé tu a tam udělají procesní chybku při rozhodování ve věcech územního plánování. Základní sdělení sodu totiž je: nic se nejí tak horké, jak se to uvaří, a procesní chyby se často dají téměř bezbolestně napravit.
Tentokrát se u soudu ocitla obec Hýskov a dá se říct, že obstála (i když malou část územního plánu soud přece jen zrušil). Šlo o výrobní areál bývalé Prefy, jehož využití se samospráva rozhodla změnit. Majitel pozemků, který na nich navíc provozoval podnikatelskou činnost, se změnou nesouhlasil, ale nebylo mu to nic platné – územní plán byl dobře odůvodněný.
U Krajského soudu v Praze se ocitl územní plán obce Karlík. Vlastníci si stěžovali, že obec chybně vyhodnotila výsledky místního referenda, a proto jejich pozemky nezařadila do zastavitelných ploch. Domnívali se také, že jsou diskriminováni oproti ostatním majitelům pozemků, neboť některé jiné pozemky byly vymezeny jako zastavitelné. Odůvodnění obce, že ostatní pozemky se nacházejí v intravilánu a doplňují proluky, vlastníci neakceptovali.
Krajský soud v Praze rozhodoval o dalším územním plánu. Tentokrát obec soudní při ustála. Vlastnice nesouhlasila se zahrnutím svého pozemku do plochy pro sport a veřejná prostranství, které má být přístupné 24 hodin denně. Podle jejího názoru obec svoje záměry neodůvodnila, soud ale dospěl k jinému závěru. Proč, to si řekneme v našem dalším článku ze série týkající se judikatury správních soudů v oblasti územního plánování.
Před Krajským soudem v Praze „stanul“ znovu Územní plán města Říčany, resp. jeho změna č. 5. Ta v plochách smíšených stanovila, že mezi nepřípustné využití patří „stavby pro obslužnou sféru (obchod, služby, administrativa, komerční vybavení) ve vzdálenosti větší než 30 m od hranice plochy SM vymezené podél ul. Černokostelecká“.
Krajský soud v Praze zrušil část územního plánu jednoho města nedaleko Mladé Boleslavi. Tamní zastupitelé schválili opatření obecné povahy, ve kterém vymezili pro plochy „bydlení v rodinných domech – městské a příměstské (BI)“ jako podmíněně přípustné využití možnost v ploše Z84 realizovat nad rámec staveb uvedených v hlavním a přípustném využití i jiné stavby, a to v souladu s vydaným společným povolením Magistrátu města Mladá Boleslav pro záměr výstavby vilových domů (tento pojem byl v konkrétním případem eufemismem pro komplex 8 bytových domů o 96 jednotkách, třech nadzemních a jednom podzemním podlaží s plochými střechami a celkovou výškou hřebene 12 m). To se právě soudu nelíbilo. Proč?
Krajský soud v Praze se rozhodně nenudí, pokud jde o rozhodování o územních plánech. Tentokrát řešil incidenční přezkum územního plánu jedné středočeské obce, který bránil dodatečnému povolení stavby maringotky na zemědělské ploše. V řešeném případu chtěli vlastníci v podstatě legalizovat rekreační objekt, o kterém tvrdili (jak to už v podobných případech chodí), že slouží pro zemědělství a že podobných jsou v oblasti desítky, takže o co vlastně jde. Orgánům územního plánování se to ale celé nezdálo a k záměru daly negativní závazné stanovisko, a tak se vlastníci rozhodli, že regulaci v územním plánu (tedy ony plochy zemědělské) bude třeba zrušit. Soud návrh zamítl (a z část odmítl).
Mimořádně zajímavé rozhodnutí, které řeší celou řadu důležitých otázek, vydal na začátku září 2023 Krajský soud v Praze, který se obecně vyznačuje kvalitním rozhodováním o složitých problémech územního plánování. Je nám potěšením o tomto konkrétním rozsudku napsat a doufáme, že si jej starostky a starostové vezmou k srdci – ušetří jim totiž řadu zbytečných chyb s územním plánováním.
Krajský soud v Praze řešil, zda byla závazná stanoviska orgánů ochrany zemědělského půdního fondu, která byla podkladem pro rozhodování stavebního úřadu, vydána v souladu s požadavkem na kontinuitu rozhodování. V posuzovaném případu šlo o výstavbu logistického parku v Hostivicích.