V úterý 17. 3. 2020 jsme podali k Městskému soudu v Praze návrh na zrušení těchto opatření obecné povahy: Usnesení vlády ČR ze dne 12. 3. 2020 č. 194 o vyhlášení nouzového stavu Usnesení vlády ČR ze dne 14. 3. 2020 č. 211 o přijetí krizového opatření Usnesení vlády ČR ze dne 15. 3. 2020 č. 215 o přijetí krizového opatření Mimořádné opatření Ministerstva zdravotnictví ČR ze dne 10. 3. 2020 o zákazu osobní přítomnosti žáků a studentů na základním, středním a vyšším odborném vzdělávání . Podaný návrh na zrušení opatření obecné povahy je dostupný zde. Spisová značka probíhajícího řízení u Městského soudu v Praze je 10 A 35/2020. Pokud […]
Pro všechna města a obce je důležité sledovat názory ministerstva pro místní rozvoj ohledně územního plánování a dalších otázek, zejm. těch, které jsou spojeny s veřejnou infrastrukturu a veřejnými prostranstvími. Proto jistě starostky a starosty potěší, že vyšly tyto novinky: Veřejná prostranství v územně analytických podkladech a územních plánech (metodický pokyn) Občan a územní plánování (Práva a povinnosti občanů v územním plánování) Standardy dostupnosti veřejné infrastruktury – revidovaná verze Vendula Zahumenská
Víme, že právě teď máte neuvěřitelně moc práce a starostí. Protože neumíme šít roušky a nemůžeme pomoci přímo v místě, přemýšleli jsme, jak bychom mohli být užiteční jako právníci. Myslíme si, že se na Vás hrne spousta různých dotazů a problémů. Nabízíme proto naši pomoc.
Na první pohled se může zdát situace absurdní. Že by obec mohla napadnout u soudu svůj vlastní územní plán? To nedává smysl! Nebo ano? Připravili jsme podrobnou argumentaci, proč to možné je.
Obce v územním plánování nemají jednoduché postavení. Vystupují jednak jako pořizovatele územního plánu, kdy v přenesené působnosti plní roli orgánu státní správy. V samostatné působnosti mají úkoly dva. Jako orgán veřejné správy rozhodují o pořízení územního plánu, schvalují zadání a územní plán vydávají (k těmto hlavním činnostem pak přistupuje několik dalších). Nakonec, rovněž v samostatné působnosti, ale nikoli při výkonu veřejné správy, mohou připomínkovat územní plán sousední obce (a samozřejmě se vyjadřují i k územním plánům krajů) nebo dokonce i svůj vlastní územní plán. Proti vydaným územním plánům (a zásadám územního rozvoje) se mohou bránit „žalobami“.
Naše dnešní téma vychází z problémů, se kterými se samosprávy často potýkají. Ze zkušeností našich klientů vyplývá, že územní plán v obcích mnohdy neobsahuje dostatečně konkrétní regulaci, ale spíše jen obecná vymezení, se kterými se nedá jednoduše pracovat. Starostové často dědí problémy od předchozích zastupitelstev.
Ústavní soud se v nálezu ze dne 5. listopadu 2019, sp. zn. II. ÚS 474/19, věnoval otázce, které případy zásahů do osobnostních práv lze stíhat jako trestný čin pomluvy. Dospěl přitom k závěru, že jako trestný čin pomluvy lze stíhat jen případy nejzávažnějších zásahů do osobnostních práv, které nelze účinně napravit prostředky soukromého práva. Podle zásady subsidiarity trestní represe lze trestní odpovědnost a trestněprávní důsledky s ní spojené uplatňovat jen v případech společensky škodlivých, ve kterých nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu. Zásada subsidiarity trestní represe je obecnou trestní zásadou, kterou orgány činné v trestním řízení, a v poslední instanci soudy, musí mít na paměti v každém trestním řízení. […]
Ústavní soud se v nálezu ze dne 22. října 2019, sp. zn. III. ÚS 702/2017, zabýval otázkou, jak správně nakládat s listinami zajištěnými v rámci prohlídky advokátní kanceláře. U stěžovatele (advokáta) byly při prohlídce v prostorách jeho advokátní kanceláře a bytu zajištěny listiny. U Krajského soudu v Praze bylo následně vedeno řízení o návrhu na nahrazení souhlasu zástupce ČAK k seznámení se s obsahem předmětných listin. Krajský soud veřejné zasedání opakovaně odročil, aniž by listiny zajištěné při prohlídce advokátových prostor (tedy advokátní spisy a nosiče elektronických dat) opětovně zapečetil, tedy tyto ponechal mezi konáním jednotlivých veřejných zasedání přístupné. Účastníci řízení ani soud tak neměli možnost v dalším průběhu řízení prověřit […]
Ústavní soud se v nálezu ze dne 9. října 2019, sp. zn. IV. ÚS 1002/19, věnoval případu, ve kterém matka (následně stěžovatelka) neúspěšně usilovala v řízení před obecnými soudy o změnu příjmení svého nezletilého syna. Názor nezletilého na možnou změnu jeho příjmení nebyl v řízení před krajským soudem nijak (přímo) zjišťován. Vzhledem k tomu, že nezletilému bylo v době vydání napadeného rozhodnutí 7 let, Ústavní soud byl nucen, s ohledem na ústavní povinnost zajistit dodržování závazků, které pro ČR plynou z mezinárodního práva (čl. 1 odst. 2 Ústavy), posoudit, zda měl a mohl být rovněž zjištěn jeho názor. Ústavní soud dospěl k závěru, že názor nezletilého v tomto případě zjištěn […]