Územní plány mnoha obcí trpí jednou nepříjemnou bolístkou – mnohdy nesmyslným nadužíváním institutu územní studie, jejichž pořízení podmiňuje výstavbu v jednotlivých zastavitelných plochách. V některých případech se proto stává, že územní studie se nezpracuje včas a někdy se dokonce obce pokouší podmínku obsaženou v územním plánu jeho změnou prodlužovat.
Jedna obec vydala nový územní plán, ve kterém z dříve zastavitelných pozemků, kde bylo možné realizovat nízkopodlažní stavby pro bydlení, udělala nezastavěné území. U soudu neuspěla, protože neopakovala veřejné projednání, i když podstatně změnila regulaci pozemků.
Vyhláška č. 157/2024 Sb., o územně analytických podkladech, územně plánovací dokumentaci a jednotném standardu stanoví v příloze č. 10 a 11 požadavky na strukturu standardizovaných jevů územního plánu v prostředí GIS a CAD. Jedním z těchto požadavků je stanovení přesného data, do kdy mají být splněny podmínky spočívající ve vydání regulačního plánu nebo vložení dat o územní studii do evidence nebo uzavření plánovací smlouvy. Současně platí, že v návrhu územně plánovací dokumentace určeném k projednání takové přesné datum z logiky věci být nemůže. Jak situaci vyřešit?
Když obce uvažují o regulaci zastavitelných ploch v územním plánu, častokrát sáhnou po územní studii. Dnes mají možnost navíc podmínit výstavbu uzavřením veřejnoprávní plánovací smlouvy. Lze oba tyto instituty kombinovat? Pokud ano, jak?
Nejvyšší správní soud řešil opět Územní plán Prahy a zopakoval svůj přísný pohled na náležitosti veřejné vyhlášky. Pořizovatelé by si na to měli dávat opravdu pozor, aby neohrozili územně plánovací dokumentaci nezákonností, která povede k jejímu zrušení. Závěry NSS se sice týkají Prahy a jejích specifik (velké množství pořizovaných změn), ale svoji roli mohou sehrát i u menší obce. Jednoduše platí, že když je možné se s poměrně malým úsilím vyhnout velkým problémům, není důvod tak neučinit.
Nejvyšší správní soud řešil změnu Územního plánu Prahy, která ze soukromého pozemku s funkčním využitím všeobecné smíšené území udělala plochu veřejného vybavení určenou pro výstavbu veřejně prospěšné stavby – školy. U části sousedních pozemků došlo k novému vymezení zastavitelné plochy. Důležité je zdůraznit, že navrhovatelka byla v průběhu pořizování předmětné změny tzv. pasivní vlastnicí.
Vymezování územního systému ekologické stability v územních plánech není z právního hlediska vůbec jednoduchá disciplína, zejména pak ne v kontextu nejnovější judikatury Nejvyššího správního soudu. Ten totiž naznačil, že územní plán musí vycházet z plánu ÚSES, jinak nemůže lokální biokoridory a biocentra vymezit.
Ministerstvo pro místní rozvoj přišlo s novou zajímavou metodikou. Tentokrát se týká otázky, jestli mohou územní plány obsahovat přechodná ustanovení. My jsme článek na podobné téma také nedávno zveřejnili.
Na konci října 2025 odstupující vláda Petra Fialy schválila zadání změny č. 2 Územního rozvojového plánu. Tato změna se bude týkat vymezení tzv. akceleračních oblastí, ve kterých se budou ve zrychleném režimu povolovat obnovitelné zdroje energie – větrné a solární elektrárny podle zákona č. 249/2025 Sb., o urychlení využívání obnovitelných zdrojů energie.
Nejvyšší správní soud se vyjadřoval k tomu, jakým způsobem musí být v připomínce (dříve v námitce) označeny pozemky, kterých se připomínka týká. Vedle toho se soudci zabývali i námitkami proti systému ekologické stability, které podle pořizovatele byly příliš obecné, takže se jimi v podstatě nezabýval.