Nejvyšší správní soud rozhodoval na konci listopadu o územním plánu Janova nad Nisou, který napadal vlastník pozemků zklamaný mj. z toho, že mu nebylo umožněno stavět ve třetí zóně ochrany CHKO Jizerské hory. Díky tomu se mohl Krajský soud v Ústí nad Labem a poté NSS vyjádřit k závaznosti stanovisek dotčeného orgánu.
Zajímavou kauzu vzhledem k dnešní chaotické době řešil na sklonku listopadu Nejvyšší správní soud. Územní plán města Orlová stanovil tuto regulaci: „Ve stabilizovaných plochách bydlení hromadného – v bytových domech BH, které jsou zásobovány teplem ze soustavy CZT, se nepřipouští výstavba ani zřizování nových nezávislých teplárenských zdrojů. Nezávislým teplárenským zdrojem je myšleno ucelené zařízení (např. kotelna, teplárna, kogenerační zařízení, výměník tepla, tepelné čerpadlo, sluneční kolektor), ve kterém se získává teplo pro tepelnou soustavu.“
Na sklonku listopadu řešil Nejvyšší správní soud zajímavou kauzu. V jedné obci změnili územní plán tak, že některé pozemky byly nově vymezeny jako plocha VL (výroba a skladování – lehký průmysl) namísto předchozí plochy VS (smíšená výrobní). Tento typ ploch byl zrušen a současně byl upraven regulativ hlavního i nepřípustného využití ploch VL, jakož i urbanistická koncepce. Vlastnice s novým vymezením funkčního využití pozemků samozřejmě nesouhlasila. Podle našeho názoru je zajímavé, jak se právě k pojmu „pohoda bydlení“ postavil NSS.
Zajímavou kauzu týkající se možností stavebního úřadu nevydat územní rozhodnutí v situaci, kdy závazná stanoviska dotčených orgánů včetně orgánu územního plánování jsou kladná, řešil právě v těchto dnech Nejvyšší správní soud.
Otázka: Jak se schválený územní plán zveřejňuje?
Před Nejvyšší správní soud se dostala zajímavá kauza týkající se stavební uzávěry města Rokytnice nad Jizerou. Krajský soud podstatnou část návrhu jednoho dotčeného vlastníka zamítl, ale důvodným shledal návrh na zrušení čl. 3 napadeného opatření. Tímto článkem podle názoru krajského soudu město překročilo pravomoc jemu svěřenou v § 99 odst. 1 a 3 stavebního zákona, a částečně tak rovněž zvýhodnilo (bez dalšího procesu rozhodování) určitou selektivní skupinu osob (stavebníků), kteří mají s městem uzavřenou smlouvu o spolupráci. Jak se k věci vyjádřil NSS, který kasační stížnost vlastníka zamítl?
Dnes Evropský soud pro lidská práva akceptoval žádost české vlády o postoupení věci č. 19750/13 velkému senátu. O přelomovém rozsudku ESLP proti ČR ve věci stížnosti pana Grosama, jsme už informovali zde.
Nejvyšší správní soud se dostal k rozhodování zajímavé kauzy opepřené otázkou církevních restitucí. Na stůl se mu totiž dostala kasační stížnost obce Ořech proti rozsudku Krajského soudu v Praze, kterým byl zrušen regulační plán na návrh Metropolitní kapituly u sv. Víta v Praze. Ve věci NSS už jednou rozhodoval, a to o tom, jestli byl nebo nebyl návrh na zrušení opatření obecné povahy opožděný (tehdy ho ještě bylo možno podat ve tříleté lhůtě, dnes je to jen jeden rok), když bylo na regulačním plánu špatně vyznačeno datum účinnosti.
Nejvyšší správní soud rozhodoval o kasační stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Praze. Ten zamítl návrh jednoho vlastníka na zrušení územního plánu, který na jeho pozemcích vymezil veřejně prospěšné stavby a opatření.
Dnes Nejvyšší správní soud rozhodoval zajímavou věc týkající se místního poplatku za zhodnocení stavebního pozemku stavbou vodovodu či kanalizace (dále jen „Poplatek“) a možnosti vybírat jej od těch, kdo s obcí uzavřeli kupní smlouvu s podmínkou, že pro ně samospráva vybuduje připojení k inženýrským sítím.