V rozhodnutích, která se týkají územních plánů v případech, kdy byl dotčený vlastník v procesu územního plánování pasivní, soudy obvykle říkají, že výjimku z principu, že se neřeší přiměřenost řešení zvoleného v územním plánu, jsou situace, kdy jsou jednak dány objektivní okolnosti, pro které vlastník nemohl uplatnit včas námitky, a jednak situace, „kdy zásah do vlastnického práva musel být pořizovateli již v době přípravy územního plánu zcela zjevný a jedná se o zásah dosahující značné intenzity, blížící se vyvlastnění dotčených nemovitostí.“ Co přesně to znamená, nebylo dosud vyjasněno. Nyní NSS nabídl alespoň krátké vodítko.
Nejvyšší správní soud rozhodoval o územní plánu obce Dobrovice. Usnesení Krajského soudu v Praze o odmítnutí návrhu na zrušení opatření obecné povahy – změny předmětného územního plánu, zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. Proč, to si řekneme v našem novém článku. Případ je poměrně zajímavý a stojí za přečtení.
Krajský soud v Praze rozhodoval o dalším územním plánu. Tentokrát obec soudní při ustála. Vlastnice nesouhlasila se zahrnutím svého pozemku do plochy pro sport a veřejná prostranství, které má být přístupné 24 hodin denně. Podle jejího názoru obec svoje záměry neodůvodnila, soud ale dospěl k jinému závěru. Proč, to si řekneme v našem dalším článku ze série týkající se judikatury správních soudů v oblasti územního plánování.
Před Krajským soudem v Praze „stanul“ znovu Územní plán města Říčany, resp. jeho změna č. 5. Ta v plochách smíšených stanovila, že mezi nepřípustné využití patří „stavby pro obslužnou sféru (obchod, služby, administrativa, komerční vybavení) ve vzdálenosti větší než 30 m od hranice plochy SM vymezené podél ul. Černokostelecká“.
Krajský soud v Praze zrušil část územního plánu jednoho města nedaleko Mladé Boleslavi. Tamní zastupitelé schválili opatření obecné povahy, ve kterém vymezili pro plochy „bydlení v rodinných domech – městské a příměstské (BI)“ jako podmíněně přípustné využití možnost v ploše Z84 realizovat nad rámec staveb uvedených v hlavním a přípustném využití i jiné stavby, a to v souladu s vydaným společným povolením Magistrátu města Mladá Boleslav pro záměr výstavby vilových domů (tento pojem byl v konkrétním případem eufemismem pro komplex 8 bytových domů o 96 jednotkách, třech nadzemních a jednom podzemním podlaží s plochými střechami a celkovou výškou hřebene 12 m). To se právě soudu nelíbilo. Proč?
Krajský soud v Praze se rozhodně nenudí, pokud jde o rozhodování o územních plánech. Tentokrát řešil incidenční přezkum územního plánu jedné středočeské obce, který bránil dodatečnému povolení stavby maringotky na zemědělské ploše. V řešeném případu chtěli vlastníci v podstatě legalizovat rekreační objekt, o kterém tvrdili (jak to už v podobných případech chodí), že slouží pro zemědělství a že podobných jsou v oblasti desítky, takže o co vlastně jde. Orgánům územního plánování se to ale celé nezdálo a k záměru daly negativní závazné stanovisko, a tak se vlastníci rozhodli, že regulaci v územním plánu (tedy ony plochy zemědělské) bude třeba zrušit. Soud návrh zamítl (a z část odmítl).
Krajský soud v Praze rozhodoval další případ týkající se územního plánování. Tentokrát vlastníci nesouhlasili s tím, že jejich pozemky měly být nezastavitelné, na části byl vymezen biokoridor (podle navrhovatelů pouze lokální, vedoucí od zástavby v západní části k zastavěnému území, tudíž nemůže plnit účel propojování významných biocenter, a ani nevymezuje, jakým druhům fauny a flóry má sloužit) a ještě územní rezerva pro technickou infrastrukturu. Soud se postavil na stranu obce a návrh zamítl. Navrhovatelé nadto tvrdili, že prý byly obcí uvedeni v omyl, neboť v době projednávání územního plánu byly předloženy rozporné výkresy vymezující územní rezervu a oni v důsledku toho nevěděli, že se rezerva týká jejich pozemků.
Nejvyšší správní soud opět rozhodoval o otázkách spojených s incidenčním přezkumem opatření obecné povahy – územního plánu. Vlastnice se svojí kasační stížností neuspěla – během procesu pořizování předmětného územního plánu byla totiž pasivní a neuplatnila žádné námitky. Správní soudy neshledaly, že by byl územní plán v rozporu s kogentními normami a v souladu s ustálenou judikaturou se právě kvůli zmíněné pasivitě nemohly věnovat přezkumu proporcionality regulace, kterou obec pro svoje území zvolila.
Otázka: Když vlastník napadá územní plán až spolu s žalobou proti územnímu rozhodnutí, může soud zrušit větší části územního plánu?
Krajský soud v Praze rozhodoval o dalším zajímavém případu týkajícím se územního plánování. Tentokrát se vlastníci domáhali toho, aby jejich pozemky byly určeny pro rekreaci nebo pro bydlení. Jedním z důvodů, proč k tomu nedošlo, byl nedostatečný dopravní přístup k pozemkům. To, že na něco takového nikdo nemá veřejné subjektivní právo, je známá věc. Soud se ale vyjádřil i k tomu, zda existuje právo na zajištění přístupu k pozemkům skrze územní plán.