V obci Poříčí nad Sázavou přijali nový územní plán a jak už to bývá, dočkali se návrhu na zrušení jeho části. Jeden z vlastníků nebyl spokojen, že jeho nemovitost byla původně v ploše určené pro bydlení a občanskou vybavenost a nově je z ní jen zahrada – zeleň soukromá a vyhrazená. Vlastník ale udělal jednu podstatnou chybu – nestaral se včas a nehájil svá práva, když měl a mohl. Proto jeho návrh Krajský soud v Praze zamítl.
V obci Mydlovary pořizovali nový územní plán. Jednu plochu, na které stojí rodinný dům, zahrnul nový plán do ploch přestavby s funkčním využitím pro rekreaci (starý územní plán řadil plochu rovněž ke sportu a rekreaci – změna spočívala v onom určení k přestavbě). Vlastník s takovým řešením nesouhlasil a bránil se u Krajského soudu v Český Budějovicích. Ten jeho návrh zamítl, protože neshledal, že by nový územní plán zasáhl do vlastnického práva. Dotčený se obrátil i na Nejvyšší správní soud, ten ale jeho kasační stížnost rovněž neuznal. Co zajímavého k tomu soudci řekli?
Obce jako vlastníci vodovodních a kanalizačních řadů mají podle § 8 odst. 5 zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích povinnost umožnit připojení na vodovod nebo kanalizaci a dodávat pitnou vodu nebo odvádět odpadní vody a čistit odpadní vody, pokud to umožňují kapacitní a technické možnosti těchto zařízení.
Nejvyšší správní soud dostal možnost se opět vyjádřit k problematice veřejně přístupných účelových komunikací. Kasační stížnost a nejprve neúspěšnou žalobu ke Krajskému soudu v Brně podali nespokojení vlastníci nemovitostí, kteří nesouhlasili s tím, že by na jejich pozemku měla právě taková pozemní komunikace existovat.
V naší advokátní kanceláři poskytujeme právní pomoc zejména obcím, které se dostaly do nesnází kvůli svému územnímu plánu, stavební uzávěře, smlouvě s investory, sporům o veřejnou infrastrukturu nebo požadavkům na náhradu škod za zklamaná legitimní očekávání stavebníků. Proto pečlivě sledujeme činnost českých soudů. Díky tomu vám můžeme nabídnout shrnutí zajímavých rozsudků týkajících se těchto otázek.
Z nejnovější judikatury Nejvyššího správního soudu jsme dnes vybrali rozsudek, který se týká místního referenda, což bude před nadcházejícími komunálními volbami jistě zajímavé téma. Referendum se mělo konat o tom, jestli v obci mají či nemají být větrné elektrárny.
V obci Louňovice nesouhlasili vlastníci s tím, že byl jejich pozemek zahrnut do nezastavitelných ploch a s dále s tím, že na něm byl vymezen pás krajinné zeleně spolu s interakčním prvkem územního systému ekologické stability a koridor pro cyklostezku. O návrhu rozhodoval Krajský soud v Praze, který mu částečně vyhověl.
V posledních dnech české soudy vydaly dva zajímavé rozsudky, ze kterých lze dovodit možnost obce jako společenství občanů bránit se proti lockdownům, sociálním problémům, neutěšeně vysoké inflaci, zvýhodňování skupin zahraničních obyvatel nebo nedostatku plynu a ohrožení fungování kritické infrastruktury. Domnívám se, že stejně jako obec Svatý Jan pod Skalou nebo Hrazany by se starostové jiných municipalit neměli bát vystoupit a aktivně se snažit ochránit svoje lidi, území a rozpočet.
V dnes vyhlášeném rozsudku Grosam v. Česká republika (č. 19750/13) Evropský soud pro lidská práva dospěl k závěru o porušení pravidel spravedlivého procesu u stěžovatele, který dostal od kárného senátu Nejvyššího správního soudu pokutu ve výši 350 tisíc korun. ESLP nesouhlasil s námitkami vlády (která se opírala mimo jiné o plenární nález Ústavního soudu Pl. ÚS 33/09, že se povahou nejednalo o řízení o trestním obvinění ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy. Podle ESLP se naopak v kárném řízení tento článek uplatní.
V případě, kdy již byla určitá část mimořádného opatření podle pandemického zákona zrušena prohlášena za nezákonnou, Nejvyšší správní soud další podobné návrhy odmítá. Argumentuje tak, že došlo k vyprázdnění předmětu řízení, neboť žádný jiný navrhovatel by již nemohl dosáhnout lepšího výsledku, než je dřívější deklarace nezákonnosti s účinky erga omnes (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2014, č. j. 3 As 133/2013-60). Otázkou ovšem je, jak by měl NSS v podobných případech rozhodovat o nákladech řízení navrhovatele.