Ve známé kauze hluku z koncertů pořádaných v Ledárnách Braník se vložil i Nejvyšší soud. Dal za pravdu sousedům, kteří měli obtěžování nepříjemným hlukem plné zuby. To je nepochybně dobrá zpráva, protože podobných akcí je plná ČR.
V rozsudku z konce listopadu 2025 Nejvyšší soud řešil otázku, zda osvobození od povinnosti platit za odvádění srážkových vod z dálnic, silnic, místních komunikací veřejně přípustných se vztahuje i na příslušenství těchto komunikací, tedy cestmistrovství.
Mnohé obce vůbec netuší, že veřejná prostranství mohou být nepříjemnou „časovanou bombou“, pokud se jejich vlastníci rozhodnou samosprávu žalovat kvůli bezdůvodnému obohacení. Názory soudů se navíc pořád vyvíjí. Co zajímavého řekly Nejvyšší soud a Ústavní soud v posledních letech?
Pravidelně sledujeme novinky a judikaturu týkající se územního plánování, plánovacích smluv a náhrad za změny v území. Tentokrát vás seznámíme s rozhodnutími Ústavního soudu a Nejvyššího soudu, které se týkají požadavků investorů na náhradu škody za zrušení zastavitelnosti v územním plánu. Stále platí, že soudy jsou na straně obcí a nikoliv investorů.
Naše klientka byla v létě 2021 v důsledku covidových ochranných opatření nucena po návratu ze zahraničí strávit 5 dní v tak zvané samoizolaci. Zatím jsme uspěli alespoň s nárokem na omluvu.
Spolek Oživení se po ministerstvu dopravy domáhal poskytnutí právní analýzy – stanoviska jedné advokátní kanceláře. Úřad ji ale namísto poskytnutí podle zákona o svobodném přístupu k informacím raději zničil, hlavně aby se k ní nikdo nedostal. Až Nejvyšší soud řekl, že takto se veřejná správa doopravdy vykonávat nedá.
Nejvyšší soud se zabýval situací, kdy řízení ve věci žaloby o určení neplatnosti usnesení shromáždění společenství vlastníků jednotek trvalo bezmála 9 let. Soud I. stupně přiznal žalobkyním každé po 80 tisících Kč. Odvolací soud to ale změnil a rozhodl, že postačí konstatování porušení práva (bez finanční kompenzace). Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil.
Nejvyšší soud se na podzim 2024 znovu vyjadřoval k náhradám za změny územního plánu, kdy došlo ke změně regulace po dlouhých pěti letech, věc se tedy neřešila přímo podle stavebního zákona, ale postupovat se muselo podle čl. 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod. Dobrou zprávou pro obce je, že NS potvrdil, že se i na tyto případy vztahuje pětiletá lhůta podle stavebního zákona.
Nejvyšší soud se zabýval dalším z řady složitých sporů, kdy vlastník požadoval úhradu bezdůvodného obohacení za to, že na jeho pozemku byla před rokem 2014 zbudována účelová komunikace. Rozsudky nižších soudů NS zrušil, protože soudy vyšly bez dalšího z toho, že sporná účelová komunikace je součástí pozemku, aniž by se zabývaly jejím faktickým provedením.
Nejvyšší soud se v rozsudku z 1. 4. 2025 zabýval otázkou, zda v případě, že se stavební úřad dopustí průtahů, připadá do úvahy, aby stavebník požadoval náhradu škody spočívající v úrocích za splácení úvěru např. na koupi nemovitosti po dobu, o které se řízení protáhlo. Nižší soudy tento výklad odmítly, ale Nejvyšší soud jejich rozhodnutí zrušil.