Nejvyšší správní soud opět řešil územní plán jedné středočeské obce, která se pokusila redukovat příliš štědře vymezené zastavitelné plochy, přičemž hlavním důvodem pro zásah do vlastnického práva byla změna koncepce územního plánu, nedostatečná veřejná infrastruktura a nesouhlasné stanovisko orgánu ochrany zemědělského půdního fondu. Namísto doposud zastavitelných ploch měly vlastnice jen pozemky v územní rezervě, které by někdy v budoucnu mohly být opět do zastavitelných ploch (teoreticky) překlopeny.
Jedna obec vymezila v územním plánu zastavitelnou plochu veřejného prostranství. Dotčená vlastnice (sousedka oné plochy) tvrdila, že jí to znemožní, respektive ztíží, zemědělské podnikání na sousedních pozemcích a že možnost využití sporné plochy pro dětská hřiště, otevřená malá sportoviště včetně technického zázemí, stánkový prodej a zastávky nepochybně povede ke zvýšení hluku a dopravního zatížení v lokalitě, ztrátě soukromí navrhovatelky a její rodiny, a tím k podstatnému snížení pohody a kvality bydlení.
Město Brno poměrně odvážně vyvěsilo na úřední desce dne 26. 6. 2024 veřejnou vyhlášku s informací, že se 31. 7. 2024 bude konat veřejné projednání návrhu nového územního plánu. Pomineme fakt, že se nic nezměnilo na staré špatné praxi projednávání těch nejdůležitějších územně plánovacích dokumentací během letních prázdnin, kdy má veřejná správa alespoň nějakou šance na to, že si nebozí vlastníci a spolky ničeho nevšimnou a uteče jim tak možnost na řádný soudní přezkum. Zaměříme se na to, jestli si Brno (které hodlá dokončit proces přípravy nového územního plánu podle starého stavebního zákona) nezadělalo na báječně krásný problém – nezákonnost nového územního plánu. Podle nás ano. Proč si to myslíme?
Je s podivem, s jakou lehkostí přistupují správní soudy k porušování procesních norem pro územní plánování. Ačkoliv je vydávání územního plánu formalizovaný proces veřejné správy, soudy opakovaně dovozují, že prakticky nezáleží na tom, jakým postupem obce ruku v ruce s pořizovatelem dospějí ke kýženému výsledku – vydání územního plánu nebo jeho změny.
Na naši advokátní kancelář se obrátili vlastníci pozemku, kteří chtěli stavět rodinný dům, ale obec změnila územní plán a ze zastavitelných ploch měli rázem zemědělskou půdu, i když učinili řadu kroků směřujících k realizaci výstavby. Klienti se domnívali, že takový postup obec neodůvodnila. Krajský soud v Brně jim dal za pravdu. Proč?
Zaujal nás rozsudek Nejvyššího správního soudu, kterým NSS vyřešil zásahovou žalobu proti údajně nepovolené žumpě postavené v osmdesátých letech 20. století. Nebudeme se věnovat popisu případu, mnohem zajímavější totiž byly myšlenkové pochody NSS k tzv. zneužití práva narušením pokojného stavu. Umíme si představit situace, kdy by se podobné závěry aly aplikovat na „uměle“ vyvolaný incidenční přezkum územního plánu po mnoha letech od nabytí účinnosti předmětného opatření obecné povahy. Co soudci NSS řekli?
Krajský soud v Praze řešil nevšední problém s územním plánem – vymezení územní rezervy pro čističku odpadních vod na pozemku fyzické osoby, která s takovým využitím své nemovitosti rozhodně nesouhlasila a chtěla, aby byl pozemek určen k rekreaci (nacházel se v chatové osadě Montana), u soudu ale neuspěla.
K Nejvyššímu správnímu soudu se dostala žaloba proti územnímu rozhodnutí spojená s návrhem na incidenční přezkum územního plánu Pardubic, kterého bylo užito v předmětném řízení před stavebním úřadem. Spolek zejména namítal nepřezkoumatelnost závazného stanoviska, neboť orgán ochrany přírody podle něj nepoměřil veřejný zájem na zachování zeleně na předmětných pozemcích se zájmem na realizaci výstavby komerčních objektů a není zřejmé, proč se jednotlivá stanoviska vydávaná týmž orgánem liší. Krajský soud předmětnou část územního plánu zrušil, NSS mu ale za pravdu nedal, jeho rozsudek zrušil a věc mu vrátil k novému projednání. Přečtěte si proč, je to docela zajímavé.
Jedna malá středočeská obec se pokusila v územním plánu redukovat zastavitelné pozemky a jak se dalo čekat, skončila u soudu. Vyhrála ale jak u krajského, tak u Nejvyššího správního soudu. Obě instance samosprávu „podržely“ a uznaly, že má právo usměrňovat svůj územní rozvoj, i když to znamená zásah do vlastnických práv.
Krajský soud v Praze rozhodoval o územním plánu jedné středočeské obce. Závěry, ke kterým dospěl, nebyly sice nijak převratné, přesto ale některé stojí za stručnou zmínku. Reaguje totiž na oblíbenou praxi investorů vyhrožovat obcím, které se snaží změnit územní plány a redukovat zastavitelné plochy nebo omezovat nežádoucí záměry, milionovými náhradami za nerealizované investice.