Náhrada nákladů obhajoby prostřednictvím více obhájců u nezákonného trestního stíhání

V případě nezákonného trestního stíhání má obviněný právo na satisfakci v podobě náhrady účelně vynaložených nákladů. Mezi ty patří náklady na obhajobu v rámci trestního řízení. Určitý problém ale nastává v případě, kdy si obviněný zvolí více obhájců současně. Na otázku, zda jsou účelně vynaloženými náklady i náklady na druhého obhájce, odpověděl Nejvyšší soud v roce 2014.

Postoupení věci do kázeňského řízení (a shledání viny z přestupku) nemá vliv na nárok na náhradu škody za nezákonné trestní stíhání

Kázeňské řízení podle zákona o služebním poměru nepředstavuje řízení o trestním obvinění v ústavněprávním smyslu. Podle Ústavního soudu je namístě pohlížet na trestní řízení a pozdější kázeňské řízení jako na dva samostatně existující procesní celky.

Námitka promlčení a korektiv dobrých mravů v řízení o odškodnění nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání

Ústavní soud dospěl ve svém rozhodnutí k závěru, že zánik nároku na odškodnění imateriální újmy za nezákonné trestní stíhání v důsledku uplynutí promlčecí doby může být v individuálních případech nepřiměřeně tvrdým postihem poškozeného ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil

Právo na přiměřenou délku řízení a porušení dalších základních práv účastníka řízení

Účelem náhrady nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřeně dlouhém řízením, je kompenzace stavu nejistoty, do níž byl účastník řízení (poškozený) v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení uveden a v níž byl tak udržován. Takový stav přitom vyplývá z nejistoty ohledně výsledku sporu, kterou trpí v zásadě každý účastník nepřiměřeně dlouhého řízení (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2012, sp. zn. 30 Cdo 4336/2010, rozsudek ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. 30 Cdo 4091/2011, a rozsudek ze dne 4. 9. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1436/2013). Primárně je tedy účelem náhrady kompenzovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě a bez zbytečných průtahů.

Ministerstvo nestíhá, tak prosadilo soudní poplatek za žaloby proti státu

Poslanecké sněmovna schválila 12. července zavedení soudního poplatku u žalob, kde se lidé domáhají odškodnění za pochybení státu. Poplatek 2.000 Kč prosadil přes Ústavněprávní výbor poslanecké sněmovny ministr Pelikán. A to přesto, že vláda se před 2 lety usnesla, že se takový poplatek zavádět nebude.  O problému dnes informují Lidovky.cz.

Námitka promlčení nároku vznesená státem ve sporu o odškodnění pronajímatelů bytů s regulovaným nájemným odporuje dobrým mravům

Ústavní soud ČR se ve svém nálezu z minulého týdne zabýval otázkou, zda je námitka promlčení nároku na odškodnění pronajímatelů bytů s regulovaným nájemným vznesená ze strany státu v rozporu s dobrými mravy. Ústavní soud ČR přitom dospěl k jednoznačnému závěru, že takováto námitka je “nemravná“. Soud dokonce zašel tak daleko, že celou situaci ohledně odškodňování pronajímatelů bytů s regulovaným nájemným (vytvořenou státem) přirovnal k příslovečné Hellerově Hlavě XXII.

Je skutečnost, že žalobce nežádá o morální satisfakci důvodem pro přiznání nižšího finančního zadostiučinění? (30 Cdo 4364/2013)

Nejvyšší soud ČR se koncem roku 2015 zabýval otázkou, zda skutečnost, že žalobce nežádá o morální satisfakci, je důvodem pro přiznání nižšího finančního zadostiučinění. Ve svém rozsudku 30 Cdo 4364/2013 dospěl k jednoznačnému závěru, že nikoliv: „Pouhá skutečnost, že o morální satisfakci žalobkyně vůbec nežádala, resp. ji ani nežalovala, nemůže být důvodem pro přiznání nižšího finančního zadostiučinění. Za situace, kdy žalobkyně již poměrně vysokou částku na žalované vysoudila, je zřejmé, že její nárok na přiznání satisfakce v penězích za závažný zásah do jejích osobnostních práv nebyl prima facie zcela nepřiměřený, a proto přesvědčení žalobkyně, že může žalovat přímo na přiznání peněžitého zadostiučinění, bylo oprávněné.“ V daném řízení se žalobkyně domáhala […]

Nález Ústavního soudu k odškodnění nákladů právního zastoupení v přestupkovém řízení podle zákona č. 82/1998 Sb.

Ústavní soud ČR se ve svém nálezu ze dne 19. května 2015 (sp. zn. II. ÚS 3005/14) zabýval otázkou nároku na náhradu škody spočívající ve vynaložených nákladech na právní zastoupení v průběhu přestupkového řízení podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem.