Krajský soud v Brně se zabýval tím, zda bylo řádně odůvodněno opatření obecné povahy vydané Magistrátem města Brna dne 14. 10. 2024, kterým byla stanovena přechodná úprava provozu na pozemní komunikaci – místní komunikaci III. tř., ul. Bubeníčkova. Toto opatření omezilo dobu vyhrazeného parkování na dobu 7-19 hod. a z dodatkové tabulky vypustilo vyhrazení pro invalidní pracovníky a klienty společností sídlících na v návrhu uvedené nemovitosti.
Každý územní plán musí nějakým způsobem řešit veřejnou infrastrukturu a obvykle se stává, že některý vlastník nesouhlasí s tím, aby zrovna přes jeho pozemek vedla kanalizace, vodovod nebo silnice. Dobře odůvodnit vymezení veřejně prospěšné stavby může být docela náročné.
V rozsudku z konce listopadu 2025 Nejvyšší soud řešil otázku, zda osvobození od povinnosti platit za odvádění srážkových vod z dálnic, silnic, místních komunikací veřejně přípustných se vztahuje i na příslušenství těchto komunikací, tedy cestmistrovství.
Není tajemstvím, že nový stavební zákon není napsán zrovna nejlépe. Jednou z potíží jsou poměrně nejasné formulace, které umožňují dvojí výklad pravidla. Příkladem je § 123 odst. 5, který se týká stavebních uzávěr a možnosti zakázat realizaci dopravní a technické infrastruktury.
Krajský soud v Praze se zabýval situací, kdy uzavírka silnice znemožňovala vlastníkům přístup k jejich nemovitosti. Nebudeme vás napínat, soud vlastníkům vyhověl a opatření zrušil.
Nejvyšší správní soud řešil další případ z nekonečné ságy sporů o existenci veřejně přístupných účelových komunikací. Tentokrát dal poněkud netradičně za pravdu vlastníkům, kteří prý vyjadřovali dost silný nesouhlas s existencí předmětné cesty.
Stává se, že stavebníkům je velmi dobře známo, že jejich pozemek není pro výstavbu tak úplně košer, ale přesto požádají o povolení záměru a stavební úřad to tak trochu pokryje a vydání povolení, které je následně pro nejrůznější nezákonnosti zrušeno. Stavebníci se pak velice diví a dušují se, že o vadách vůbec, ale vůbec nevěděli. Podobný případ řešil NSS.
Krajský soud v Praze řešil územní plán jednoho středočeského města, které v územním plánu vymezilo stabilizované plochy PV – veřejné prostranství. Vlastníci s tím nesouhlasili. Jednou u soudu uspěli, ale napodruhé se podařilo územní plán obhájit.
Krajský soud v Brně se zabýval docela zajímavou otázkou – konkrétně šlo o nutnost řádně poučit dotčené osoby o možnosti podat námitku k opatření obecné povahy, kterým se řešila místní úprava provozu, v situaci, kdy se zveřejňuje předmětný návrh OOP na více úředních deskách.
Nejvyšší správní soud se opět zabýval tím, jestli existuje nebo neexistuje jedna veřejně přístupná účelová komunikace. Tentokrát musel zkoumat, zda je dána tzv. nutná komunikační potřeba, resp. existence tzv. alternativní cesty.