Nejvyšší správní soud opět řešil územní plán, tentokrát šlo o obec z Libereckého kraje. Jeden vlastník nebyl spokojen s tím, že namísto původně uvažované plochy smíšené obytné výsledné opatření obecné povahy jeho pozemku přiřklo způsob využití zemědělské všeobecné. Krajský soud i NSS vlastníkovy nároky neuznaly. Důvodem ve zkratce bylo stanovisko orgánu ZPF.
Mnohé obce bojují s tím, že si nejrůznější „vykukové“ načerno přestaví administrativní budovy nebo rodinné domy na ubytovny. Jejich obyvatelé pak obtěžují široké okolí a jen těžko se s tím něco dělá. Existují ale úřady, které takové nelegální úpravy nařídí odstranit a soudy je v tom podrží, jako třeba ten v Ústeckém kraji.
Máte pozemek a rádi byste na něm namísto klasického domu postavili jen mobilheim nebo třeba maringotku? Za jakých podmínek je to možné bez povolení stavebního úřadu?
Nejvyšší správní soud řešil případ územního plánu jedné obce v Jihomoravském kraji. Územní plán vymezoval koridor pro silnici I/43 a odpůrci tohoto řešení tvrdili, že SEA nebyla dostatečně podrobná, v podstatě jen zopakovala závěry vyhodnocení Zásad územního rozvoje JMK. Krajský soud jim dal za pravdu a část územního plánu zrušil, ale NSS s tím nesouhlasil.
Prezentaci Venduly Zahumenské ze semináře Zelený územní plán najdete ke stažení zde.
Nejvyšší správní soud rozhodoval ve věci zrušení zastavitelnosti plochy, která sice byla v předchozím územním plánu zastavitelná s určením pro bydlení a vybavenost, ale během projednávání návrhu nového územního plánu došlo na spory s orgánem ochrany ZPF a životního prostředí, což vedlo k vyřazení plochy. Druhá plocha nespokojených vlastnic sice byla po složitých jednáních zachována, ale byly jí nastaveny omezující podmínky.
Díky poslanecké kreativitě se do právního řádu dostal už kdejaký paskvil. Jedním z těch novějších je přechodné ustanovení zákona č. 183/2024 Sb., kterým se novelizuje zákon č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu. Poslanec ODS Bartoš vpašoval do přechodných ustanovení tento text, který jeho (stavebními zákony zjevně nepolíbení) kolegové s klidem odmávli (i v Senátu). Poprat se v praxi s aplikací nové normy bude docela oříšek. O co jde?
Krajský soud v Praze zrušil část územního plánu další středočeské obce, která se rozhodla nově vymezit zastavitelnou plochu o přibližné výměře 4,98 ha s funkčním využitím smíšené obytné – venkovské (SV) ve 3. zóně Chráněné krajinné oblasti Křivoklátsko. Už z tohoto stručného popisu je zřejmé, že se rozhodnutí soudu není co divit, neboť navrhovatel namítal řadu závažných pochybení jako je nedostatečné posouzení vlivu na životní prostředí a dopadů na CHKO nebo to, že se obec opírala o „prošlé“ dělení pozemku a o umístění inženýrských sítí a pozemních komunikací, neaktuální urbanistickou studii.
V rámci přípravy jednoho návrhu na zrušení územního plánu jsme našli zajímavý judikát z dílny Krajského soudu v Praze (jak taky jinak, tento soud obecně rozhoduje v oblasti územního plánování docela dobře). V popisovaném případě se bránili vlastníci pozemků, které doposud byly zastavitelné a určené pro výstavbu rodinných domů proti tomu, že obec jejich pozemky jednoduše vrátila do nezastavěného území jako zemědělskou půdu.
Nejvyšší správní soud opět řešil územní plán jedné středočeské obce, která se pokusila redukovat příliš štědře vymezené zastavitelné plochy, přičemž hlavním důvodem pro zásah do vlastnického práva byla změna koncepce územního plánu, nedostatečná veřejná infrastruktura a nesouhlasné stanovisko orgánu ochrany zemědělského půdního fondu. Namísto doposud zastavitelných ploch měly vlastnice jen pozemky v územní rezervě, které by někdy v budoucnu mohly být opět do zastavitelných ploch (teoreticky) překlopeny.