Krajský soud v Praze zrušil část územního plánu další středočeské obce, která se rozhodla nově vymezit zastavitelnou plochu o přibližné výměře 4,98 ha s funkčním využitím smíšené obytné – venkovské (SV) ve 3. zóně Chráněné krajinné oblasti Křivoklátsko. Už z tohoto stručného popisu je zřejmé, že se rozhodnutí soudu není co divit, neboť navrhovatel namítal řadu závažných pochybení jako je nedostatečné posouzení vlivu na životní prostředí a dopadů na CHKO nebo to, že se obec opírala o „prošlé“ dělení pozemku a o umístění inženýrských sítí a pozemních komunikací, neaktuální urbanistickou studii.
V rámci přípravy jednoho návrhu na zrušení územního plánu jsme našli zajímavý judikát z dílny Krajského soudu v Praze (jak taky jinak, tento soud obecně rozhoduje v oblasti územního plánování docela dobře). V popisovaném případě se bránili vlastníci pozemků, které doposud byly zastavitelné a určené pro výstavbu rodinných domů proti tomu, že obec jejich pozemky jednoduše vrátila do nezastavěného území jako zemědělskou půdu.
Nejvyšší správní soud opět řešil územní plán jedné středočeské obce, která se pokusila redukovat příliš štědře vymezené zastavitelné plochy, přičemž hlavním důvodem pro zásah do vlastnického práva byla změna koncepce územního plánu, nedostatečná veřejná infrastruktura a nesouhlasné stanovisko orgánu ochrany zemědělského půdního fondu. Namísto doposud zastavitelných ploch měly vlastnice jen pozemky v územní rezervě, které by někdy v budoucnu mohly být opět do zastavitelných ploch (teoreticky) překlopeny.
K soudu se opět dostal územní plán, který zredukoval zastavitelné plochy. Hlavním důvodem pro zásah do vlastnického práva byla ochrana zemědělské půdy. Protože se v poslední době jedná o významný trend v rozhodovací praxi soudů, přinášíme informace o novém rozsudku.
Jedno jihomoravské město vydalo územní plán a v něm přeřadilo pozemky vlastnice s funkčním využitím bydlení (plocha návrhová) do plochy s funkčním využitím zemědělská (plocha stabilizovaná). To se samozřejmě majitelce nelíbilo, a tak se věc postupně dostala až k Nejvyššímu správnímu soudu, kde nad samosprávou vyhrála. Cesta to ale byla krkolomná – přes incidenční přezkum územního plánu.
K Nejvyššímu správnímu soudu zamířil další územní plán, tentokrát z jihu Moravy. Město Šlapanice změnilo územní plán a jedni vlastníci měli rázem namísto pozemků pro obytnou výstavbu jenom ornou půdu. S naříkáním nad touto nespravedlností neuspěli ani u Krajského soudu v Brně, ani u NSS. Proč?
Na naši advokátní kancelář se obrátili vlastníci pozemku, kteří chtěli stavět rodinný dům, ale obec změnila územní plán a ze zastavitelných ploch měli rázem zemědělskou půdu, i když učinili řadu kroků směřujících k realizaci výstavby. Klienti se domnívali, že takový postup obec neodůvodnila. Krajský soud v Brně jim dal za pravdu. Proč?
Jedna obec vymezila nové zastavitelné plochy na zemědělské půdě. To se nelíbilo jedné vlastnici, které by případná zástavba omezila přístup na zahradu a k rybníku. V původ ním územním plánu z roku 2001 (dále jen „předchozí územní plán“) byla soudem řešená plocha B1 a část plochy B-R označeny jako plochy pro obytné objekty ve výhledu. Nynější územní plán plochu B1 vymezuje již jako plochu změny k bydlení.
Zítra nabude účinnosti zákon č. 149/2023 Sb., kterým se mj. mění zákon č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu (dále jen „zákon o ZPF“). To má dalekosáhlý dopad i na územní plánování. Zajímá vás proč? Pak čtěte pečlivě náš silvestrovský článek.
V jedné obci se chystala vlastnice pozemků stavět 37 rodinných domů a související občanskou vybavenost. Během přípravy projektu obec zveřejnila návrh územního plánu, dle něhož byly dotčené pozemky změněny na nestavební a u dalších došlo ke změně funkčního využití na bydlení příměstské, což znemožnilo provedení zástavby v míře pro stavební záměr navrhovatelky nezbytné (byl zakotven požadavek na 60% nezastavěnost plochy stavebního pozemku). To se samozřejmě investorce ani trochu nelíbilo.