Nejvyšší správní soud dostal možnost vyjádřit se k posuzování charakteru zástavby, když rozhodoval o kasační stížnosti Krajského úřadu Středočeského kraje proti rozsudku Krajského soudu v Praze. Tím bylo zrušeno společné rozhodnutí, jehož podkladem bylo problematické závazné stanovisko úřadu územního plánování, které dostatečně neposoudilo charakter zástavby a území.
Nejvyšší správní soud dnes řešil důležitou otázku: šlo o to, zda se koeficient využití (zastavění) pozemku uplatní vůči souboru pozemků dotčených jedním stavebním záměrem, nebo je třeba jej vztáhnout na každý pozemek zvlášť. S podobným problémem jsme se setkali u několika našich klientů. Co k tomu soudci NSS řekli?
Nejvyšší správní soud rozhodoval o tom, jak nahlížet na souhlas vydaný podle zákona č. 254/2001 Sb., vodní zákon.
V případu jednoho našeho klienta jsme získali zajímavé vyjádření ministerstva pro místní rozvoj, které by mohlo sloužit i mnoha jiným obcím. V případu, o kterém budeme dnes psát, šlo o přezkum závazného stanoviska krajského úřadu, kterým bylo změněno závazné stanovisko úřadu územního plánování. Ministerstvo dalo za pravdu obci a prvostupňovému dotčenému orgánu. Konkrétně se jednalo o posouzení otázky, jestli je možno započítat rozlohu části pozemku v nezastavěném území obce, aby ta část pozemku, která byla dle územního plánu zastavitelná, splnila kritéria pro minimální rozlohu stavebního pozemku.
Nejvyšší správní soud tentokrát ve svém rozhodování zavítal do podhradí Karlštejna. Právě tam totiž chtěl jeden vlastník rekonstruovat penzion. V rozsudku NSS se dočteme, že „z projektové dokumentace vyplynulo, že pro záměr je třeba zajistit šest parkovacích míst. Dle stávajícího stavu jsou na žalobcově pozemku využívána dvě parkovací místa, z nichž jedno se nachází před jihozápadním štítem předního domu a je vhodné pro zásobování, druhé se ze 75 % nachází na pozemku ve vlastnictví žalobce a zbylou plochou zasahuje do přístupové cesty k hradu ve vlastnictví státu.
Nejvyšší správní soud řešil zajímavou věc – kontinuitu závazných stanovisek. V posuzované věci šlo o to, že dotčený orgán vydal v rámci pořizování územního plánu stanovisko, ale závazné stanovisko vydané následně pro účely územního řízení tomuto prvnímu stanovisku neodpovídalo. Co k tomu řekl městský soud a co NSS, si řekneme v tomto textu.
Dnes máme radost, neboť se nám podařilo obhájit územní plán jednoho z našich „obecních“ klientů, který se dostal před soud se svým územním plánem. Ve snaze zabránit nežádoucí činnosti a mj. dodržet závazek z místního referenda, obec doplnila do územního plánu upřesnění regulace ploch VD – drobná a řemeslná výroba a skladování. Nově byl doplněn text, že přípustná není jen obecně výroba průmyslového charakteru, ale konkrétně pak výroba betonových směsí a výrobků z betonu, výroby asfaltových směsí, stavebních hmot apod.