Docela často se stává, že stavebník potřebuje vést přípojku k vodovodu nebo kanalizaci přes cizí pozemek. Je jasné, že nemůže jen tak „kopnout do země“, ale potřebuje soukromoprávní souhlas k tomu, aby mohl využít majetek jiné osoby. Jinými slovy platí, že sice má právo na to, aby jej vlastník vodovodu nebo kanalizace (nebo jejich správce) umožnil napojit se na tyto sítě, ale už nemusí mít právo na to vést přípojku přes cizí pozemek. Platí to i v situaci, kdy je vlastníkem parcely obec? Podle Nejvyššího soudu to tak být nemusí.
Jak jsme již psali, ve věci našeho klienta Krajský soud v Brně zrušil uloženou pokutu za nenošení roušky. Soud se ztotožnil s naší argumentací, že mimořádné opatření ministerstva zdravotnictví, jehož porušení bylo klientovi kladeno za vinu, bylo nezákonné, nemohlo se proto jednat o přestupek.
Krajský soud v Brně vyhověl naší žalobě proti rozhodnutí o udělení pokuty za nenošení roušky. V souladu s nejnovější judikaturou NSS krajský soud při přezkumu rozhodnutí o pokutě posoudil také otázku zákonnosti mimořádného opatření ministerstva zdravotnictví a dospěl k závěru, že bylo nezákonné. Proto rozhodnutí o pokutě zrušil.
Našemu klientovi bylo v červnu 2021 doručeno rozhodnutí krajské hygienické stanice o tom, že spáchal přestupek, když v listopadu 2020 neměl ve vlaku společnosti Leo Express (v I. třídě) nasazenu roušku. Dokud klient „konzumoval“, dopadala na něj výjimka z opatření. Když ale roušku déle nenasazoval, agilní spolucestující zavolala stevardku a ta klienta udala na policii. Nic nepomohlo, že navrhoval, že si zaplatí další kávu.
V rozsudku ze dne 26. 5. 2021 Nejvyšší správní soud reagoval na argumentaci příjemce dotace, který v rámci soudního přezkumu odvodu za porušení rozpočtové kázně namítal, že pokud by se dopustil porušení zákona o veřejných zakázkách (pokud by podstatně ovlivnil nebo mohl ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky), pak by se jednalo o správní delikt podle zákona o veřejných zakázkách, přičemž o takovém porušení zákona o veřejných zakázkách nepřísluší rozhodovat nikomu jinému, než ÚOHS. Proč NSS tyto námitky neposoudil jako důvodné?
Aktuální slepičí masakr se děje na základě nařízení a rozhodnutí orgánů státní správy. Po zkušenostech z pandemie koronaviru se nelze tvrdosti opatření přijímaných s rychlostí blesku se strohým odůvodněním „přece virus“ divit.
Dramatický příběh se odehrál v rámci přestupkového řízení před úřadem jedné městské části v Praze. Naše klientka měla jisté osobě říct po předchozí slovní rozepři: „chcete abych Vám jednu dala?“, za což jí byla uložena pokuta 4 tisíce Kč + povinnost nahradit náklady řízení. Až na základě námi podaného odvolání bylo řízení zastaveno.
V souvislosti s rouškovými opatřeními se nás provozovatelé stále častěji ptají: máme povinnost nařizovat lidem, aby si zahalili obličej, když u nás chtějí nakoupit? Protože mnozí podnikatelé mají obavy z toho, že jim hygieny uloží vysoké pokuty, když nechají zákazníky nezarouškované, rozhodli jsme se prozkoumat další taje zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví.
V Praze strážci pořádku denně v metru chytí aspoň padesát narušitelů, kteří nenosí roušky. Většinu věcí ale prý řeší domluvou, na stanici je odvedena a k topení připoutána jen menší část případů. Teď ale konec legrácek a už jen vážně, jak je to s kontrolou dodržování oněch úžasných opatření, kterými je nařízeno nošení roušek, jejichž efekt je dle Maďara slovenského původu hlavně psychologický nikoli zdravotní?