Nejvyšší správní soud rozhodoval o kasační stížnosti nespokojených vlastníků proti rozsudku Krajského soudu v Brně. Šlo o přiměřenost zásahu do vlastnického práva vymezením koridoru přeložky silnice s možností vyvlastnění (šlo zejména o to, jestli neexistuje jiná varianta vedené přeložky). Pojďme se podívat na argumentaci soudců. Předesíláme, že vlastníkům nevyhověli.
Mnohé obce se bojí měnit svoje územní plány a zasahovat do práv vlastníků, aby se nedostaly do problémů s náhradami za zklamaná legitimní očekávání, kterými nespokojení vlastníci a investoři tak rádi šermují. Samosprávy se přitom často strachují zcela zbytečně, protože na náhrady nemá nikdo nárok. Protože se jedná o téma složité, rozhodli jsme se ho zjednodušit a obcím přinést jednoduchý a přehledný manuál. Vše si ukážeme na konkrétních příkladech.
Nejvyšší správní soud rozhodoval o dalším územním plánu, zajímavostí tentokrát bylo, že developer už měl vydáno územní rozhodnutí, než ale stihlo nabýt právní moci, bylo v odvolacím řízení zrušeno právě kvůli tomu, že nový územní plán, se kterým byl jeho záměr v rozporu, stihnul nabýt účinnosti. Developer si stěžoval i na to, že obec s výstavbou nejdříve souhlasila, ale pak začala couvat a do územního plánu účelově vložila podmínku vydání regulačního plánu a požadavek na rozšíření kapacity vodovodu. V území navíc stála historická sýpka, na kterou se vztahovaly přísné podmínky památkové ochrany. NSS dal za pravdu krajskému soudu a kasační stížnost developera zamítl.
V jedné obci se chystala vlastnice pozemků stavět 37 rodinných domů a související občanskou vybavenost. Během přípravy projektu obec zveřejnila návrh územního plánu, dle něhož byly dotčené pozemky změněny na nestavební a u dalších došlo ke změně funkčního využití na bydlení příměstské, což znemožnilo provedení zástavby v míře pro stavební záměr navrhovatelky nezbytné (byl zakotven požadavek na 60% nezastavěnost plochy stavebního pozemku). To se samozřejmě investorce ani trochu nelíbilo.
Nejvyšší správní soud opět rozhodoval v otázce existence či neexistence veřejně přístupné účelové komunikace, tentokrát z hlediska postupu podle § 142 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, tedy ohledně deklarace její existence rozhodnutím úřadu. Úřad rozhodl (po několika peripetiích), že se předmětná cesta má považovat za veřejně přístupnou účelovou komunikaci. Krajský soud si ale myslel, že úřad pochybil při zjišťování, zda vlastníci s existencí komunikace skutečně udělili, byť konkludentní souhlas.
Z nedávné judikatury správních soudů jasně plyne, že územní plán obce může čelit několika typům soudního přezkumu. Prvním z nich je klasický abstraktní přezkum, ke kterému dochází na základě návrhu na zrušení části územního plánu nebo jeho změny (nejčastěji jej podává nespokojený vlastník). Druhý je tzv. incidenční přezkum. Ten dovodily soudy a může nastat spolu se žalobou proti (typicky) územnímu rozhodnutí nebo společnému souhlasu, jehož podkladem byl právě přezkoumávaný územní plán.
Soudy se často zabývají tím, že vlastníci pozemků nesouhlasí s vedením pozemní komunikace přes svoje pozemky. Nejinak tomu bylo tentokrát, kdy úřad tvrdil, že komunikace existuje nejméně od roku 1968, její zřetelnost v terénu je zjevná a nerozporoval ji ani sám žalobce. Navíc měla být nutnou komunikační spojnicí. Souhlas s užíváním měl být dle úřadu dán předcházejícími majiteli pozemku konkludentně. S tím souhlasil i krajský soud a ke smůle vlastníka i NSS.
Zdá se, že téměř nemine den, aby NSS nerozhodoval o nějakém územním plánu, tentokrát zavítáme do Ústeckého kraje, kde jedna obec změnila dosud zastavitelné pozemky zpět na zemědělskou půdu. S takovým postupem samospráv se vzhledem ke snaze některých z nich (konečně) chránit cennou půdu asi budeme setkávat stále častěji. Proto je také důležité shromažďovat názory soudů k této otázce.
Mnohé obce jsou upřímně překvapené, když zjistí, že by měly platit vlastníkům náhrady za užívání jejich nemovitostí – veřejných prostranství občany obce. Judikatura ale potvrzuje, že se samosprávy svého „břemene“ nemohou jen tak zbavit a měly by včas myslet na to, jak tento problém vyřešit. Dnes se podíváme na nedávný nález Ústavního soudu, který se k problematice užívání veřejných prostranství vyjadřuje komplexně.
Tentokrát se u soudu ocitla obec Hýskov a dá se říct, že obstála (i když malou část územního plánu soud přece jen zrušil). Šlo o výrobní areál bývalé Prefy, jehož využití se samospráva rozhodla změnit. Majitel pozemků, který na nich navíc provozoval podnikatelskou činnost, se změnou nesouhlasil, ale nebylo mu to nic platné – územní plán byl dobře odůvodněný.