Nejvyšší správní soud rozhodoval ve věci zrušení zastavitelnosti plochy, která sice byla v předchozím územním plánu zastavitelná s určením pro bydlení a vybavenost, ale během projednávání návrhu nového územního plánu došlo na spory s orgánem ochrany ZPF a životního prostředí, což vedlo k vyřazení plochy. Druhá plocha nespokojených vlastnic sice byla po složitých jednáních zachována, ale byly jí nastaveny omezující podmínky.
V poslední době se zdá, že to soudy začaly docela dost přehánět s benevolencí vůči obcím v oblasti územního plánování a stavebních uzávěr – dovolí jim (na úkor vlastníků) nejrůznější procesní nehoráznosti. Z aktuálního rozsudku Krajského soudu v Praze plyne, že se není třeba zalamovat ani s přípravou programu jednání zastupitelstva. Projednat zastupitelé mohou cokoliv je napadne v průběhu jednání, asi v rámci jakéhosi volného toku myšlenek. Bude zajímavé sledovat, kam až se dá v nerespektování zákonů zajít. Vzhledem k tomu, že se ale vlastníci dost často nebrání a mnohdy to nakonec vzdají a nechají si líbit kde co, bude k podobným zásahům do práv docházet asi pořád dokola.
Nejvyšší správní soud rozhodoval o jednom územním plánu, ve kterém obec namísto původní plochy pro výrobu vymezila plochy zemědělské. Důvodem byl nesouhlas dotčených orgánů s průmyslem nebo skladováním kvůli ochraně zvláště chráněného živočicha, který se v lokalitě nacházel. Vlastník se skrze námitky dožadoval toho, aby, když už nemůže mít výrobu, měla aspoň nárok na realizaci fotovoltaiky. Obec to nechtěla, a tak věc pouze stručně konzultovala s dotčenými orgány a pak vydala územní plán s onou plochou zemědělskou. Vlastník vyhrál jak u krajského soudu, tak u NSS.
Naše advokátní kancelář uspěla u soudu ve sporu o opatření obecné povahy – stanovení místní úpravy provozu na místní komunikace vydané sousedním velkým městem. To se neobtěžovalo zveřejnit návrh daného opatření na úřední desce dotčené obce, ačkoliv právě území našeho klienta mělo sloužit jako výjezd pro motorová vozidla z nově schváleného jednosměrného provozu.
Nejvyšší správní soud se zabýval podmínkami vymezení stabilizovaných (stavových) ploch v územním plánu. Řešil také skutečnost, že vlastník, který se na soud obrátil, byl v procesu územního plánování pasivní.
V posledních dnech jsme se setkali s návrhy několika územních plánů s prvky regulačního plánu, ve kterých se vyskytovaly chyby. Je nám jasné, že jde o poměrně složitou problematiku, a tak jsme se rozhodli sepsat pár řádků o tomto typu územně plánovací dokumentace, přičemž se zaměříme na obsah textové a grafické části. Doufáme, že budou k užitku obcím, projektantům, pořizovatelům nebo i dotčeným vlastníkům.
Nejvyšší správní soud rozhodoval o kasační stížnosti hlavního města, které nesouhlasilo se zrušením jedné změny územního plánu, která v Troji vymezila nové zastavitelné plochy, i když jich tam už spousta byla. Městský soud v Praze změnu na návrh spolku zrušil a Praha se obrátila k NSS, kde také neuspěla. Soudci se vyjádřili k několika oblastem.
Nejvyšší správní soud řešil zajímavý případ stanoviska orgánu územního plánování, podle kterého bylo v pořádku dodatečně povolit ubytovnu pro 180 agenturních pracovníků namísto původně plánovaného školicího střediska s ubytováním pro školené. K soudu věc dostala nespokojená obec, protože se domnívala, že ubytovny tohoto druhu jsou zdrojem sociálně patologických jevů (kriminalita, rušení veřejného pořádku, snížená bezpečnost, alkoholismus apod.), které si na svém území nepřeje, tím méně v centru obce a v těsné blízkosti školy a školky. Původní školicí středisko bylo povolené skrze veřejnoprávní smlouvu, tu ale stavebník nerespektoval a postavil právě onu ubytovnu.
Starý i nový stavební zákon umožňují obcím, aby vydávaly územní plány s prvky regulačního plánu buď pro celé své území nebo pro jeho část. To znamená, že pak územní plán nemusí řešit území jen značně obecně, naopak může jít až do podrobnosti regulačního plánu a vlastníkům třeba přikázat, že v rodinném domě smí být jen jedna bytová jednotka, jakou barvu má mít střecha, fasáda nebo jak se smí nakládat s fotovoltaickými panely (pokud to obec bude schopna zdůvodnit).
Krajský soud v Brně a následně Nejvyšší správní soud rozhodoval o tom, jak je důležité zajistit parkovací místa k bytovým záměrům a hlavně se nesnažit obcházet regulativy obsažené jak v územním plánu, tak v právních předpisech. Tuto možnost soudy dostaly díky městské části Maloměřice a Obřany, která se bránila proti rozhodnutí magistrátu, kterým byl povolen vykutálený developerský záměr zbourat rodinný dům s jednou bytovou jednotkou a namísto toho vybudovat bytových jednotek 14, aniž by novým obyvatelům byla zajištěna parkovací místa. Šlo přece pouze o změnu dokončené stavby a ne o novou výstavbu, tak co. Bylo tedy podle názoru stavebníka i úředníků namístě udělit výjimky z požadavků na výstavbu a parkovací místa vůbec nepožadovat.