Spolek Oživení se po ministerstvu dopravy domáhal poskytnutí právní analýzy – stanoviska jedné advokátní kanceláře. Úřad ji ale namísto poskytnutí podle zákona o svobodném přístupu k informacím raději zničil, hlavně aby se k ní nikdo nedostal. Až Nejvyšší soud řekl, že takto se veřejná správa doopravdy vykonávat nedá.
Nejvyšší soud se zabýval situací, kdy řízení ve věci žaloby o určení neplatnosti usnesení shromáždění společenství vlastníků jednotek trvalo bezmála 9 let. Soud I. stupně přiznal žalobkyním každé po 80 tisících Kč. Odvolací soud to ale změnil a rozhodl, že postačí konstatování porušení práva (bez finanční kompenzace). Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil.
Nejvyšší soud se v rozsudku z 1. 4. 2025 zabýval otázkou, zda v případě, že se stavební úřad dopustí průtahů, připadá do úvahy, aby stavebník požadoval náhradu škody spočívající v úrocích za splácení úvěru např. na koupi nemovitosti po dobu, o které se řízení protáhlo. Nižší soudy tento výklad odmítly, ale Nejvyšší soud jejich rozhodnutí zrušil.
V rozsudku z konce března 2025 se Nejvyšší soud zabýval stanovením výše finanční satisfakce za protahované řízení. Konkrétně pak hodnotil, zda odvolací soud správně přihlédl k významu daného nepřiměřeně dlouhého řízení.
Pamatujete si ještě vůbec na to, kolik žalob jsme v naší advokátní kanceláři podali během covidu? Bylo jich přes dvě stovky a některé spory ještě pořád nejsou skončené. Právě včera Ústavní soud svým nálezem zrušil rozsudky nižších soudů, které odmítly odškodnit ty, kteří se cítili být poškozeni nezákonně nařízeným nošením roušek. Díky tomu mají lidé šanci, že se od ministerstva zdravotnictví přece jen nějaké náhrady za to všechno, co se před pár lety dělo, dočkají. Nález je navíc kupodivu velmi hezky napsaný. Že by skutečně Pavlovi soudci byli o tolik lepší, jak se říká?
V nálezu sp. zn. IV.ÚS 362/22 se ústavní soud zabýval otázkou, zda je na základě ustanovení vodního zákona možné požadovat pouze jednorázovou náhradu za omezení vlastnického práva, nebo jestli do úvahy přichází také požadavek na opakující se plnění. Závěry Ústavního soudu lze přitom do určité míry zobecnit.
V rozsudku, který byl vyhlášen na začátku července, se Nejvyšší soud zabýval otázkou, zda i územní samosprávné celky mohou po státu vymáhat újmu způsobenou nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím. Můžeme hned prozradit, že ministerstvo spravedlnosti se svým dovoláním neuspělo.
Poté, co jsme v loňském roce byli autory jedné ze 2 stížností proti České republice, které Evropský soud pro lidská práva uznal jako důvodné, jsme dosáhli toho, že dnes ESLP vyhlásil usnesení, kterým schválil naši dohodu s českou vládou ve věci dalšího klienta. Klient tak obdrží dohodnutou finanční kompenzaci.
Na začátku února 2024 se Nejvyšší soud zabýval dalším případem odškodňování nepřiměřené délky řízení. Zrušil rozsudek odvolacího soudu s tím, že se tento nedostatečně zabýval zhodnocením kritéria chování poškozeného.
V rozsudku z 6. února 2024 se Nejvyšší soud zabýval odškodněním za nepřiměřenou délku tzv. kompenzačního řízení. Posuzoval přitom otázku, zda soud při rozhodování v kompenzačním řízení vychází ze stavu ke dni vyhlášení rozhodnutí, pokud posuzované řízení, které má nepřiměřenou délku, stále trvá. Dále se pak zabýval zohledněním postupu orgánů veřejné moci v rámci kritéria složitosti (instančnosti) řízení.