Nejvyšší správní soud řešil jednu zajímavou věc – opatření obecné povahy, kterým ministerstvo kultury prohlásilo památkovou zónu Brno a určilo podmínky ochrany. Naše druhé největší město bylo s počinem ministerstva dost nespokojené, ale u soudů prohrálo. Možná taky proto, že podalo kasační stížnost v takové (ne)kvalitě, že byla na hraně přípustnosti.
Jedním typem záměrů, které mívají značný vliv na pohodu bydlení (kvalitu prostředí) vlastníků sousedních nemovitostí, jsou průmyslové a skladovací haly. Ty své okolí zatěžují zejm. hlukem, ale také dalšími imisemi (prach, vibrace, vibrace apod.) z pojíždějících nákladních aut, mohou vzhledem ke svým rozměrům zhoršovat pohledy (na místo výhledu na zeleň je zde nově výhled na obří plechovou „krabici“), problém může způsobovat také nedostatečně propracované řešení odtoku srážkových vod.
Nejvyšší správní soud se zabýval zajímavou otázkou – jaký je vztah stanoviska dotčeného orgánu k územnímu plánu a stanoviska ke konkrétnímu záměru.
Nejvyšší správní soud se při přezkumu jedné z mnoha změn Územního plánu hl. m. Prahy zabýval otázkou kontinuity stanovisek dotčených orgánů uplatněných k územně plánovací dokumentaci.
Nejvyšší správní soud rozhodoval o dalším územním plánu. V rozsudku nenajdeme žádné nové názory, jedna z myšlenek ale stojí za zvýraznění. NSS se totiž vyjádřil k tomu, zda by teoreticky dobře odůvodněné stanovisko dotčeného orgánu bylo s to nahradit chybějící odůvodnění samotného opatření obecné povahy.
Nejvyšší správní soud řešil zajímavou věc – kontinuitu závazných stanovisek. V posuzované věci šlo o to, že dotčený orgán vydal v rámci pořizování územního plánu stanovisko, ale závazné stanovisko vydané následně pro účely územního řízení tomuto prvnímu stanovisku neodpovídalo. Co k tomu řekl městský soud a co NSS, si řekneme v tomto textu.
Otázka: Jaké jsou podmínky pro vymezení zastavitelných ploch změnou územního plánu?
Otázka: Jsou stanoviska dotčených orgánů vydaná během procesu územního plánování pro návrh územního plánu závazná?