Nejvyšší správní soud řešil další z nekonečné série uplakaných stížností pasivních vlastníků, že se jim v územním plánu změnilo využití pozemku a že nemůžou stavět. Protože má NSS asi podobných výlevů těch, kdo se o svůj majetek včas vůbec nestarají, asi plné zuby, jsou už rozsudky docela tvrdé.
Nejvyšší správní soud se zabýval sporem, ve kterém osoba zúčastněná na řízení o návrhu na zrušení části územního plánu nesouhlasila s tím, že soud zrušil regulaci v ploše pouze ve vztahu k pozemku navrhovatelky a domáhala se, aby i vůči jejím pozemkům byla regulace zrušena. NSS ale potvrdil, že takový postup není možný a že si každý vlastník má podat svůj vlastní návrh, když chce územní plán přezkoumat. Ještě že tak, protože osoby zúčastněné tu a tam mají podobné zcestné nápady a zcela zbytečně se s obcemi soudí.
Před Vánoci nás napadlo, že bychom naše nekonečné debaty nad územními plány a rozsudky správních soudů přesunuli z naší kuchyně také do online světa. Přesně takto vzniklo „Povídání o územním plánování“, jehož první díl si můžete poslechnout na našem youtube kanálu.
Developeři si někdy nevšimnou, že se projednává stavební uzávěra a nebrání se proti ní včas. Vlastní pasivitou si tak zhatí možnost uzávěru napadat u soudu. Tento „drobný nedostatek“ má Babišova novela stavebního zákona překonat a dát investorům nástroj, aby se pokusili zlomit odpor obce proti nežádoucím záměrům. Cesta povede přes možnost žalovat samosprávu za neudělení výjimky ze stavební uzávěry.
V jedné obci neměli územní plán, a tak když pořizovali nový, řekli si, že na některých pozemcích, na kterých nestojí žádné stavby a využívají se víceméně jako zahrady, výstavbu ani do budoucna nedovolí. Soud ale regulaci zrušil, protože nepřiměřeně zasahovala do vlastnického práva. Důvodem byl fakt, že původně byly pozemky zahrnuty do zastavěného území vymezeného zvláštním postupem, tj. se na nich mohl stavět třeba rodinný dům. Územní plán je sice nechal v zastavěném území, ale udělal z nich zeleň. A to byl problém.
Jedno z těch drsnějších ustanovení Babišovy novely stavebního zákona říká, že se v podstatě nemusí při povolování záměrů respektovat územní plán nebo vymezené zastavitelné území. Jedná se o čistou svévoli, ale evidentně to stávající vládě přijde v pořádku. Veřejné zájmy a zájmy sousedů nikoho nezajímají. Na druhou stranu si určitě nebudou stěžovat developeři.
Je vtipné, co všechno je dnes v legislativním procesu možné. Třeba vymyslet koncept „nepodstatné změny územního plánu“. Co to přesně podle představ Babišovy vlády a developerů je?
Krajský soud v Praze řešil jednu stavební uzávěru. Soudci zdůraznili, že v případě, kdy je stavební uzávěra vydávána v pozdějších fázích pořizování ÚPD, měl by rozsah omezení v podstatě reflektovat to, jak hodlá území řešit pořizovaná ÚPD.
To, že je připravovaná změna stavebního zákona hodně dobrým komickým kouskem, asi už ví kde kdo. Některá ustanovení jsou ale vtipnější než ostatní. Třeba to, které nově dovoluje zastupitelům změnit územní plán před vydáním. Jen tak. To je hodně drsná možnost.
Nejvyšší správní soud řešil kasační stížnost dalšího vlastníka nespokojeného s územním plánem. Tentokrát bylo jablkem sváru snížení zastavitelnosti pozemků a navýšení zastoupení zeleně. Vlastník neuspěl, přičemž jednou z příčin byla již tradiční procesní pasivita majitele nemovitostí a soudům proto stačilo velmi obecné odůvodnění změny regulace. Zajímavé je vyjádření ke vztahu nepravomocného společného povolení a nového územního plánu, který by už záměr neumožnil. Závěry NSS jsou zajímavé i z hlediska možných přechodných ustanovení v územním plánu.