Dotaz: Stavebník má zájem postavit na svém pozemku 5 rodinných domů a domáhá se toho, aby mu obec umožnila na jejím pozemku vést potřebné vodovodní a kanalizační přípojky. Obec ale s výstavbou v této podobě dlouhodobě nesouhlasí a pozemky poskytnout nechce. Je takový postup možný?
Nejvyšší správní soud často rozhoduje o zajímavých aspektech územního plánování. Nejinak tomu bylo v případě obce Dolany. Jeden z pozemků se podle starého územního plánu nacházel v nezastavitelné stabilizované ploše zemědělského půdního fondu, nový územní plán ho pak přeřadil do plochy územní rezervy pro venkovské bydlení.
Obce jako vlastníci vodovodních a kanalizačních řadů mají podle § 8 odst. 5 zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích povinnost umožnit připojení na vodovod nebo kanalizaci a dodávat pitnou vodu nebo odvádět odpadní vody a čistit odpadní vody, pokud to umožňují kapacitní a technické možnosti těchto zařízení.
Představme si jednu středočeskou obec, říkejme jí třeba Dobré Bydlo. Postihl ji tejný osud jako většinu vesnic okolo Prahy nebo jiných velkých měst – z kdysi malé dědiny se stalo skoro město, noví obyvatelé zatěžují infrastrukturu a přáli by si, aby měli veškerý komfort, na který byli zvyklí v bytě. Očekávají samozřejmě, že bude bez problémů fungovat vodovod i kanalizace. V Dobrém Bydle kanalizaci mají už řadu let, ale podle územního plánu existují další doposud pouze zastavitelné lokality, kde mají vyrůst desítky dalších a dalších domů – kanalizace i vodovod ale chybí a je třeba je tam přivést. Co a jak může obec v takové situaci udělat a zda pro […]
Obce se stále potýkají s tím, že nemáme dostatečnou právní úpravu, která by usnadnila obcím uzavírat smlouvy se stavebníky o financování veřejné infrastruktury. Proto se snaží tento nedostatek překlenout například skrze obecně závazné vyhlášky zavádějící poplatek za zhodnocení pozemku možností připojení na stavbu vodovodu nebo kanalizace (dále jen „Poplatek“).
Většina obcí nacházejících se v okolí větších měst se potýká s nedostatečnou kapacitou kanalizace a vodovodu. Není proto divu, že zastupitelé začnou dříve či později uvažovat o tom, že by se stavebníci měli na financování infrastruktury podílet. Jak je tento problém řešen v české legislativě?
Z naší praxe víme, že problémy obcí s územním rozvojem se sobě navzájem podobají. Proto se domníváme, že je dobře myslet na to, že zákon č. 128/2000 Sb., o obcích umožňuje, aby při výkonu samostatné působnosti samosprávy vzájemně spolupracovaly, a tím šetřily nejen finance, ale také administrativní síly a zvyšovaly svoje znalosti a zkušenosti. K této spolupráci může docházet v mnoha oblastech, ať už jde o školství, sociální péči, zdravotnictví, kulturu, ochranu životního prostředí, cestovní ruch, správu veřejné zeleně a veřejného osvětlení, komunální odpad anebo vodovody a kanalizaci. Spolupráce je zkrátka dobrá u všech rozsáhlých a dlouhodobých záměrů.
Poměrně často řešenou otázkou v souvislosti s výstavbou je to, zda je obec povinna stavebníkovi (ať již jde o profesionálního investora či osobu, která realizuje svou potřebu bydlení) udělit souhlas s vedením kanalizační či vodovodní přípojky přes pozemek, který je ve vlastnictví obce.
Zákon č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích v § 8 odst. 5 ukládá vlastníkům a provozovatelům veřejné infrastruktury povinnost umožnit připojení na vodovod nebo kanalizaci a dodávat pitnou vodu nebo odvádět odpadní vody a čistit odpadní vody, pokud to umožňují kapacitní a technické možnosti těchto zařízení. Připojení vodovodní nebo kanalizační přípojky a uzavření smlouvy o dodávce pitné vody nebo odvádění i čištění odpadních vod nesmí být podmiňovány vyžadováním finančních nebo jiných plnění.
V rámci sledování veřejného zájmu a péče udržitelný rozvoj se řada obcí snaží zlepšit stav svých povrchových vod, přičemž účinné odvádění odpadních vod je součástí naplňování tohoto cíle mimo jiné i s ohledem na Směrnici Evropského parlamentu a Rady 2000/60/ES ze dne 23. 10. 2000. V této souvislosti je podstatné ustanovení § 3 odst. 8 zákona o vodovodech a kanalizacích. V tomto textu se podrobněji podíváme na možnosti jeho využití s ohledem na rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 5 As 257/2015.