Otázka: Pokud jako podklad pro změnu územního plánu je vypracovaná územní studie a bude se jednat o pořízení ÚP s regulačními prvky – jakým způsobem během samotného pořizovacího procesu změny územního plánu se tato územní studie do procesu promítne? Bude se v nějaké fázi zasílat dotčeným orgánům?
Otázka: Podle jakého paragrafu dle nového stavebního zákona se žádá o závěrečné stanovisko nadřízený orgán po proběhlém veřejném projednání? A vydává se vůbec?
Otázka: Jsme po společném jednání o návrhu územního plánu a po jeho veřejném projednání. Zjistili jsme, že jsou některá stanoviska dotčených orgánů zčásti nesouhlasná, resp. jsou v nich požadavky na změnu návrhu. Má pořizovatel vyhodnotit stanoviska dotčených orgánů, které obsahuji připomínky také spolu s připomínkami veřejnosti a rozeslat dotčeným orgánům nebo pouze napsat pokyny zpracovateli?
Nový stavební zákon stále rozděluje dvě fáze pořizování územně plánovací dokumentace – společné jednání o návrhu zejména s dotčenými orgány a veřejné projednání návrhu s veřejností. Jak na sebe tyto dvě fáze navazují a je skutečně možné sloučit veřejné projednání se společným jednáním?
Nový stavební zákon je v řadě otázek dost ošemetný a nejasný, což v praxi může dělat problémy. Jedním z náročnějších úkolů je určit den konání veřejného projednání ve vztahu k okamžiku vyvěšení veřejné vyhlášky, skrze kterou je oznámeno.
Územních plánů některých obcí se zákon č. 283/2021 Sb., stavební zákon (nový stavební zákon) týká poměrně nepříjemně. Konkrétně jde o samosprávy, které už několik let pořizují změnu územního plánu, aniž by současně řešily jeho standardizaci. Pokud tyto obce nestihnou do 30. 6. 2024 zahájit veřejné projednání připravované změny, budou muset chtě nechtě územní plán do jednotného standardu převést ještě před tím, než vydají jeho věcnou změnu. Z čeho to vyplývá, si řekneme v tomto článku.
Krajský soud v Ústí nad Labem a NSS řešily případ územního plánu, ke kterému vlastník uplatnil pouze připomínky v rámci společného jednání, ale během veřejného projednání se již nevyjádřil. Důležité je, že i takového vlastníka označily oba soudy za pasivního a odmítly řešit návrh na zrušení části územního plánu z hlediska proporcionality.
Krajský soud v Praze zrušil část územního plánu jednoho města nedaleko Mladé Boleslavi. Tamní zastupitelé schválili opatření obecné povahy, ve kterém vymezili pro plochy „bydlení v rodinných domech – městské a příměstské (BI)“ jako podmíněně přípustné využití možnost v ploše Z84 realizovat nad rámec staveb uvedených v hlavním a přípustném využití i jiné stavby, a to v souladu s vydaným společným povolením Magistrátu města Mladá Boleslav pro záměr výstavby vilových domů (tento pojem byl v konkrétním případem eufemismem pro komplex 8 bytových domů o 96 jednotkách, třech nadzemních a jednom podzemním podlaží s plochými střechami a celkovou výškou hřebene 12 m). To se právě soudu nelíbilo. Proč?
Nejvyšší správní soud opět přezkoumával další územní plán, tentokrát šlo o jednu obec nedaleko Brna. Nejdůležitějším bodem argumentace obce bylo, že dotčený vlastník podal námitky až v souvislosti s opakovaným veřejným projednáním části územního plánu, která ovšem nezasahovala do úpravy poměrů na jeho pozemcích, tj. je podal opožděně. Správní soudy daly obci za pravdu a územní plán podržely.
Otázka: Kdo rozhoduje o úplném přepracování návrhu územního plánu po veřejném projednání? Musí zastupitelé respektovat názor pořizovatele nebo je rozhodnutí o dalším postupu na nich?