Naše skvělá vláda právě oznámila, že v reakci na návrat koronaviru z prázdninové dovolené zavede od září zase na celostátní úrovni roušky. Lidi to přirozeně zvedá ze židle a rádi by se právně bránili. Proto je dobré se podívat, jak to s právními kroky proti rouškám zatím vypadá.
Místopředseda ČAK Tomáš Sokol byl jedním z prvních advokátů, kteří se vymezili proti tomu, jak vláda vyhlášením nouzového stavu pošlapala principy právního státu. V aktuálním Bulletinu advokacie č. 7-8/2020 pak stojí na str. 5 za přečtení jeho úvodník nazvaný „Kdo, když ne my?“ Tomáš Sokol zde poukazuje na to, že Komora se v nedávné minulosti vyjádřila „i k pokusům vlády redukovat občanské svobody ve jménu údajného boje s koronavirem. Ovšem způsobem, který možná zmíněnému koronaviru poněkud škodil, ale mnohem více škodil občanským svobodám.“ Ano, s tím rozhodně souhlasíme. A jak Tomáš Sokol svůj úvodník uzavírá? „Takže kdo, když ne my? Za sebe bych tedy tuto introspekci uzavřel tím, že podle mého přesvědčení, pokud […]
Rakouský ústavní soud dne 22. 7. 2020 zveřejnil rozhodnutí, které se týkají opatření přijatých vládou v souvislosti s bojem proti nemoci COVID-19. Stojí za to, se s nimi seznámit, zvláště když náš Ústavní soud se k ničemu podobnému neodhodlal.
Za devatero horami, za devatero řekami, byla nebyla jedna země, kde měli trestně stíhaného premiéra. Ten rád věšel svým poddaným na nos bulíky. Ale někdy mluvil i pravdu. Třeba takto: „Čau lidi! Ptáte se mě, jak jsem se opovážil sáhnout na všechna vaše práva, zničit vám podnikání, dětem odepřít vzdělání a zničit vaši budoucnost. Natočil jsem k tomu video, mělo třicet minut, ale nakonec jsem si řekl, že na to stačí pár slov: Nikdo mě totiž nehlídá, nekontroluje a nikdo si na mě netroufá. Nikdo do mě nejde! Tak už si to konečně zapamatujte a dejte mi pokoj, ať můžu řídit republiku jako rodinnou firmu. Sorry, jako.“
K Evropskému soudu pro lidská práva doputovala opatření, kterými česká vláda omezovala základní práva občanů během tzv. nouzového stavu. Lidé se totiž nemohu smířit s tím, že by si exekutiva mohla dělat, co se jí zlíbí, aniž by nad ní byla aspoň nějaká soudní kontrola. Ústavnímu soudu, který české občany odbyl a nechal je na holičkách, proto hrozí, že sklidí mezinárodní ostudu.
Nouzový stav skončil. Zběsilá regulace našeho života prostřednictvím opatření exekutivy ale ne. Stačí, když se podíváme na opatření ministerstva, kterými je regulováno překračování hranic.
Jak informuje ECHR Blog, řada mezinárodních institucí zdůraznila význam parlamentního a soudního dohledu nad vnitrostátními naléhavými politikami. Například generální tajemník Rady Evropy poznamenal, že jakákoli nouzová opatření „by měla být v souladu s ústavou […] a případně podléhat přezkumu ústavním soudem“.[1] Benátská komise zdůraznila význam parlamentního dohledu a soudního přezkumu, pokud jde o vyhlášení a prodloužení nouzového stavu.[2] Podobně OBSE požaduje silnější parlamentní dohled nad mimořádnými opatřeními.[3] OSN pak zdůraznila parlamentní kontrolu jako osvědčený postup a kritizovala slabý domácí dohled nad opatřeními exekutivy.[4]
Drahé soudkyně a drazí soudci, spoléhali jsme na Ústavní soud od roku 1989 jako na poslední brzdu zdivočelé moci, jako na garanta ústavnosti, jako na ochránce lidských práv, svobod a života. Jako občané České republiky jsme věřili, že ať se děje cokoli, dokážeme se s tím vypořádat v mantinelech demokracie a právního státu. Důvěřovali jsme tomu, že žijeme ve středu Evropy, že jsme už 15 let součástí svobodných národů. Doufali jsme, že když budeme žít poctivě a dělat to nejlepší, co umíme pro ostatní, bude naše zem dobrým místem k životu nejen pro nás samotné, ale i pro ty, kdo neměli tolik štěstí a narodili se méně fyzicky zdatní nebo v sociálním prostředí, které […]
Protože Městský soud v Praze zamítl návrh na zrušení mimořádného opatření Ministerstva zdravotnictví, musíme se obrátit k poslednímu soudu v této zemi, kterému lze ještě věřit, že bude hájit základní lidská práva a svobody, právní stát a demokracii před zvůlí exekutivy utržené ze řetězu. Věříme, že Nejvyšší správní soud zohlední dostatečně dosavadní judikaturu a rozhodne ve prospěch panství práva.
Ústavní soud odmítl stížnost proti zásahu spočívajícímu v zákazu vycestovat ze země, který vláda v rámci nouzového stavu přijala. Podle pléna Ústavního soudu by bylo možné se stížností zabývat teprve tehdy, když by bylo opatření vlády napadáno společně s rozhodnutím, které bylo na jeho základě vydáno.