Dne 2. září 2025 byla ve sbírce zákonů zveřejněna novela soudního řádu správního (s.ř.s.), která zavádí některé poměrně podstatné změny. Budou se týkat kupř. přezkumu negativních závazných stanovisek nebo incidenčního přezkumu opatření obecné povahy. Změny jsou účinné od 1. 1. 2026.
Nejvyšší správní soud se zabýval možností aplikace § 94 odst. 4 správního řádu na přezkum závazných stanovisek. Uvedené ustanovení zní: Jestliže po zahájení přezkumného řízení správní orgán dojde k závěru, že ačkoli rozhodnutí bylo vydáno v rozporu s právním předpisem, byla by újma, která by jeho zrušením nebo změnou vznikla některému účastníkovi, který nabyl práva z rozhodnutí v dobré víře, ve zjevném nepoměru k újmě, která vznikla jinému účastníkovi nebo veřejnému zájmu, řízení zastaví.
Nejvyšší správní soud řešil jednu zajímavou věc – opatření obecné povahy, kterým ministerstvo kultury prohlásilo památkovou zónu Brno a určilo podmínky ochrany. Naše druhé největší město bylo s počinem ministerstva dost nespokojené, ale u soudů prohrálo. Možná taky proto, že podalo kasační stížnost v takové (ne)kvalitě, že byla na hraně přípustnosti.
Nejvyšší správní soud se zabýval zajímavou otázkou – jaký je vztah stanoviska dotčeného orgánu k územnímu plánu a stanoviska ke konkrétnímu záměru.
Krajský soud v Brně se zabýval žalobou proti integrovanému povolení provozu zařízení hal pro výkrm brojlerů, kterou podal environmentální spolek. Povolení bylo soudem zrušeno z důvodu deficitů závazného stanoviska EIA.
Krajský soud v Praze se vyjádřil k zajímavé otázce – použitelnosti stanoviska dotčeného orgánu, které tento vydal k předchozí územně plánovací dokumentaci. Jak soudci tuto věc zhodnotili?
NSS se zabýval kasační stížnosti ekologického spolku ve věci realizace dálničních stavebních objektů. Podstatou věci bylo zejm. to, že odvolací orgán rozhodoval v době, kdy již skončila platnost závazného stanoviska orgánu na ochranu povrchových vod. NSS rozhodoval ve věci již podruhé, v předchozím případě rozhodnutí krajského soudu zrušil.
Nejvyšší správní soud řešil zajímavý případ stanoviska orgánu územního plánování, podle kterého bylo v pořádku dodatečně povolit ubytovnu pro 180 agenturních pracovníků namísto původně plánovaného školicího střediska s ubytováním pro školené. K soudu věc dostala nespokojená obec, protože se domnívala, že ubytovny tohoto druhu jsou zdrojem sociálně patologických jevů (kriminalita, rušení veřejného pořádku, snížená bezpečnost, alkoholismus apod.), které si na svém území nepřeje, tím méně v centru obce a v těsné blízkosti školy a školky. Původní školicí středisko bylo povolené skrze veřejnoprávní smlouvu, tu ale stavebník nerespektoval a postavil právě onu ubytovnu.
Jeden investor chtěl v Pardubicích stavět bytový dům. Čáru přes rozpočet mu ale udělalo negativní stanovisko orgánu územního plánování, které bylo navíc potvrzeno závazným stanoviskem nadřízeného orgánu. Krajský soud se domníval, že byla závazná stanoviska v pořádku a k témuž závěru dospěl Nejvyšší správní soud. Proč? Protože je třeba, aby stavebník dodržel veškeré podmínky obsažené v územním plánu.
Obce často mají v územních plánech obecnou regulaci pro zastavěné území, která nabádá investory, aby stavěli v souladu s charakterem zástavby a podobně, aniž by byla nastavena podrobnější pravidla. S takovými nekonkrétními požadavky pak bojují úřady územního plánování (nebo jim v některých případech samozřejmě vyhovují) při povolování sporných záměrů.