Nejvyšší soud k odškodnění za dlouho trvající řízení podle stavebního zákona

V rozsudku ze dne 21. 4. 2021 se Nejvyšší soud zabýval postupem nižších soudů, které posuzovaly nesprávný úřední postup stavebních úřadů v řízení o vydání územního souhlasu k oplocení pozemku. O co šlo?

Objížďka přes obec u soudu

Nejvyšší správní soud se v těchto dnech zabýval zajímavou otázkou – může obec napadat opatření obecné povahy, kterým je stanovena objízdná trasa při uzavírce jiné silnice?  Rozhodoval na základě kasační stížnosti obce Běleč, která byla dotčena vymezením objížďky pro nákladní dopravu. Obec namítala zásah do práva občanů na ochranu zdraví a na příznivé životní prostředí a do zájmů, které má na svém území samospráva chránit a pečovat o ně, konkrétně do zájmu na ochraně klidného bydlení a možnosti dopravy občanů obce.

Žaloba na náhradu škody a možnost podat námitky k územnímu plánu

V září 2019 se Nejvyšší soud zabýval zajímavou kauzou náhrady škody za změnu územního plánu. Developer Košířské výhledy chtěl po hlavním městě, aby mu zaplatilo přes 38 milionů korun za nevydařenou investici. Developer chtěl v Praze stavět, za tím účelem uzavřel s jiným investorem smlouvu o cesi práv vyplývajících ze smlouvy o smlouvě budoucí – kupní uzavřené s vlastníky pozemku.

NS k možnosti žádat odškodnění za nezákonné rozhodnutí podle zákona o ochraně veřejného zdraví

Nejvyšší soud se v rozsudku ze dne 10. 8. 2022 vyjádřil k možnosti požadovat náhradu újmy podle zákona č. 82/98 Sb. v případě, kdy bylo vydáno rozhodnutí v řízení, kterého se poškozený nemohl účastnit a nešlo tedy splnit požadavek, aby byl účastníkem předmětného řízení.

Novinky v judikatuře týkající se náhrad za změny územních plánů

Roky 2020 a 2021 byly úrodné na rozhodování soudů o náhradách investorům za změny územních plánů.  Nejen Nejvyšší soud, ale i ten Ústavní vydal několik důležitých rozhodnutí. Dovolujeme si vás informovat o těch nejdůležitějších novinkách.

Nejvyšší soud k odškodňování nepřiměřeně dlouhého řízení a důsledků nemožnosti vyžádat si spis jiného orgánu

Nejvyšší soud se v aktuálním rozhodnutí č.j. 30 Cdo 267/2021-177 ze dne 15. 12. 2021 vyjádřil k tomu, jaký vliv na možnost náhrady za nepřiměřeně dlouhé řízení má skutečnost, že soud nemohl pokračovat z toho důvodu, že čekal na zapůjčení spisového materiálu od jiného orgánu.

Nejvyšší soud: Nepřiměřená délka správního řízení, jehož předmětem je základní právo

Nejvyšší soud v nedávném rozsudku č.j. 30 Cdo 3118/2020-250 vyjasnil některé otázky odškodňování nepřiměřené délky správních řízení podle zákona č. 82/98 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Konkrétně se věnoval případu, kdy byla namítána nepřiměřená délka daňového řízení. Starší judikatura k odškodňování nepřiměřené délky správních řízení Původně rozhodovací praxe Nejvyššího soudu připouštěla odškodňování nepřiměřené délky správních řízení pouze tam, kde se jednalo o řízení, které by spadalo pod ochranu čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (Úmluva). Muselo se jednat o řízení, jehož předmět měl civilněprávní povahu. Na základě judikatury ESLP bylo na místě klást tyto otázky, […]

Sudičské jednání jako důvod zamítnutí peněžité satisfakce za nepřiměřenou délku řízení

Nejvyšší soud se v rozsudku ze dne 14. 12. 2018 (sp. zn. 30 Cdo 2622/2018) zabýval dovoláním ohledně odškodnění za nepřiměřenou délku řízení. Odvolací soud nepřiznal žalobkyni peněžní satisfakci s odůvodněním, že postačuje satisfakce morální, neboť žalobkyně je osobou iniciující vyšší množství soudních sporů (bezmála třicet řízení), a tedy újmu neprožívá tak intenzivně jako osoba, která vede jediné či málo soudních řízení. Odvolací soud s ohledem na výše uvedené považoval konstatování porušení práva za adekvátní odškodnění žalobkyně a peněžitou satisfakci jí nepřiznal. Žalobkyně se následně obrátila na Nejvyšší soud.

Nejvyšší soud k odškodňování nepřiměřeně dlouhé daňové kontroly a následného doměřovacího řízení

Nejvyšší soud ČR se v rozsudku ze dne 17. 7. 2018, č. j. 30 Cdo 4561/2017-116, zabýval případem déle než pět let trvající daňové kontroly a následného doměřovacího a odvolacího řízení. Během této doby sice správce daně vydal platební výměry, kterými doměřil žalobkyni daň a stanovil penále, ale tyto vzhledem k liknavému postupu orgánů finanční správy nikdy nenabyly právní moci. Orgány finanční správy totiž nebyly schopny věc projednat a rozhodnout v zákonem stanovené prekluzivní lhůtě, tudíž rozhodnutí musela být zrušena a řízení dne 25. 11. 2014 pravomocně zastaveno.