Nejvyšší soud ČR se v rozsudku ze dne 17. 7. 2018, č. j. 30 Cdo 4561/2017-116, zabýval případem déle než pět let trvající daňové kontroly a následného doměřovacího a odvolacího řízení. Během této doby sice správce daně vydal platební výměry, kterými doměřil žalobkyni daň a stanovil penále, ale tyto vzhledem k liknavému postupu orgánů finanční správy nikdy nenabyly právní moci. Orgány finanční správy totiž nebyly schopny věc projednat a rozhodnout v zákonem stanovené prekluzivní lhůtě, tudíž rozhodnutí musela být zrušena a řízení dne 25. 11. 2014 pravomocně zastaveno.
„Výživné je splatné každého 15. dne v měsíci předem k rukám matky.“ Výroky rozsudků v otázkách výživného bývají často formulovány právě takovýmto způsobem. Co to přesně znamená a kdy je tedy výživné splatné, si pokusíme vysvětlit v následujícím článku.
V případě nezákonného trestního stíhání má obviněný právo na satisfakci v podobě náhrady účelně vynaložených nákladů. Mezi ty patří náklady na obhajobu v rámci trestního řízení. Určitý problém ale nastává v případě, kdy si obviněný zvolí více obhájců současně. Na otázku, zda jsou účelně vynaloženými náklady i náklady na druhého obhájce, odpověděl Nejvyšší soud v roce 2014.
Nejvyšší soud spolu s Centrem dopravního výzkumu 24. ledna 2018 představili veřejnosti internetovou databázi soudních rozhodnutí týkajících se mimo jiné náhrady nemajetkové újmy na zdraví. Co všechno tato databáze na adrese obsahuje a umí?
Nejvyšší soud ČR se v květnu tohoto roku blíže vyjádřil k tomu, jak mají soudy postupovat v situaci, kdy poškozený, který již byl odškodněn za část nepřiměřeně dlouhého (v té době ještě běžícího) řízení, žádá odškodnění za zbývající délku nepřiměřeně dlouhého řízení. Odškodňovací řízení Žalobce se domáhal po ministerstvu poskytnutí přiměřeného zadostiučinění ve výši 100.000 Kč za nemajetkovou újmu vzniklou v důsledku nepřiměřené délky řízení vedeného u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. E 442/99. Na základě stanoviska žalované ze dne 4. 11. 2008, rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 23. 10. 2009, č. j. 17 C 180/2008-60, a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. […]
Účelem náhrady nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřeně dlouhém řízením, je kompenzace stavu nejistoty, do níž byl účastník řízení (poškozený) v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení uveden a v níž byl tak udržován. Takový stav přitom vyplývá z nejistoty ohledně výsledku sporu, kterou trpí v zásadě každý účastník nepřiměřeně dlouhého řízení (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2012, sp. zn. 30 Cdo 4336/2010, rozsudek ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. 30 Cdo 4091/2011, a rozsudek ze dne 4. 9. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1436/2013). Primárně je tedy účelem náhrady kompenzovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě a bez zbytečných průtahů.
Celý nález Ústavního soudu je ke stažení zde. Komentář k nálezu najdete na našich stránkách zde.
Dne 23. 8. 2017 prohlásil Ústavní soud za protiústavní letitou praxi Nejvyššího soudu, podle které v případě návrhů na odložení vykonatelnosti rozhodnutí není Nejvyšším soudem vydáno žádné rozhodnutí, neshledá-li tento důvod pro odložení vykonatelnosti rozhodnutí. Ústavní soud konstatoval, že postup Nejvyššího soudu odporuje ústavnímu principu, podle kterého lze státní moc uplatňovat pouze v mezích a způsobem, které stanoví zákon. Tedy platí, že jestliže neexistuje jiná zákonná úprava, o každém návrhu je třeba rozhodnout výslovně. NS by měl o těchto návrzích rozhodovat bezodkladně.
V dnešním článku se blíže podíváme na otázku, zda lze započtení doby strávené v nezákonné vazbě do uloženého trestu odnětí svobody považovat za dostatečnou kompenzaci nemajetkové újmy, která odsouzenému vznikla v souvislosti s nezákonnými rozhodnutími, jimiž byl odsouzený vzat do vazby (ponechán ve vazbě). Odsouzení k trestu odnětí svobody následující po zákonné vazbě Nejdříve se podíváme na situaci, kdy je pachatel vzat do vazby v souladu s právními předpisy a následně je odsouzen k trestu odnětí svobody: Podle ustanovení § 92 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, jestliže se vedlo proti pachateli trestní řízení ve vazbě a dojde v tomto řízení k jeho odsouzení, […]
Nejvyšší soud usnesením z října 2015, které nám však bylo doručeno až před několika dny, vyhověl našemu dovolání a zrušil rozhodnutí Městského soudu v Brně a Krajského soudu v Brně, kterými byl náš klient uznán vinným ze spáchání trestného činu ohrožení pod vlivem návykové látky. Ve svém vyjádření k dovolání se na naší stranu postavil i Nejvyšší státní zástupce, který jednoznačně souhlasil s naší argumentací týkající se nesprávního postupu výše jmenovaných soudů. Skutkový stav Trestného činu ohrožení pod vlivem návykové látky se dle § 274 odst. 1 trestního zákoníku dopustí ten, kdo vykonává ve stavu vylučujícím způsobilost, který si přivodil vlivem návykové látky, zaměstnání nebo jinou činnost, při kterých by […]