S radostí upozorňujeme na jednu z absolutních bizarností roku 2020. Stát vám nařídí nosit roušku a když si ji vezmete, vyhodí vás za to od voleb. Článek k této podivnosti si přečtěte právě tady. Letošní volby jsou velkým testem demokracie a právního státu. Tisíce lidí šly volit s rouškou a komisím to bylo fuk. Že vůbec nevěděli kdo se pod zahaleným obličejem skrývá a kdo reálně volí, to byla jaksi fuk. Jiným lidem vyhrožovali policií za to, že se pár minut zdrželi ve volební místnosti bez roušek. Jsme opravdu zvědaví, jak o zarouškovaných volbách rozhodne Nejvyšší správní soud, na který se s důvěrou obracíme. Po kolikáté už? Člověk začíná po letech […]
Máloco hýbe společností tolik, jako naše školou povinné děti přidušené rouškami. Protože může být málokterému odpovědnému rodiči lhostejné, že jeho dětem je pomalu, ale jistě ničeno zdraví a že je dokonce přístup ke vzdělání podmiňován zahalením obličeje, rozhodla se jedna z matek a její syn podat diskriminační žalobu.
Půl roku už sledujeme stav, kdy se exekutiva doslova utrhla ze řetězu a kdy porušování pravidel, která bylo nutné dříve do puntíku dodržovat, dnes nikomu nevadí. Hlavními viníky současného stavu jsou samozřejmě soudy, protože ty selhaly ve své roli nastavit moci výkonné hranice.
Ve svém vyjádření k návrhu senátorů se v řízení před Ústavním soudem v květnu 2020 vyjádřil veřejný ochránce práv Stanislav Křeček. Ústavní soud přesto řízení zastavil a návrh odmítl.
Nikdo z těch, kdo procitli hned zjara a ani ti, kdož se z hořkého snu probudili postupně až během léta nebo s příchodem druhé kovidové „normalizace“, by neměl zapomenout, jak ostudnou roli sehrál a ještě sehraje současný Ústavní soud.
Naše skvělá vláda právě oznámila, že v reakci na návrat koronaviru z prázdninové dovolené zavede od září zase na celostátní úrovni roušky. Lidi to přirozeně zvedá ze židle a rádi by se právně bránili. Proto je dobré se podívat, jak to s právními kroky proti rouškám zatím vypadá.
Místopředseda ČAK Tomáš Sokol byl jedním z prvních advokátů, kteří se vymezili proti tomu, jak vláda vyhlášením nouzového stavu pošlapala principy právního státu. V aktuálním Bulletinu advokacie č. 7-8/2020 pak stojí na str. 5 za přečtení jeho úvodník nazvaný „Kdo, když ne my?“ Tomáš Sokol zde poukazuje na to, že Komora se v nedávné minulosti vyjádřila „i k pokusům vlády redukovat občanské svobody ve jménu údajného boje s koronavirem. Ovšem způsobem, který možná zmíněnému koronaviru poněkud škodil, ale mnohem více škodil občanským svobodám.“ Ano, s tím rozhodně souhlasíme. A jak Tomáš Sokol svůj úvodník uzavírá? „Takže kdo, když ne my? Za sebe bych tedy tuto introspekci uzavřel tím, že podle mého přesvědčení, pokud […]
Podnikatelé, kteří vidí, že od státu se žádné velké pomoci asi nedočkají, již začali uplatňovat nároky za krizová opatření vlády a opatření ministerstva vydávaná během nouzového stavu. Pokud patříte mezi ně, pravděpodobně už jste obdrželi nic neříkající reakci z úřadu vlády. Pokud jste se rozhodli obrátit se na soud, je zde dilema, jak označit žalovaného a u kterého soudu žalobu přiznat.
Rakouský ústavní soud dne 22. 7. 2020 zveřejnil rozhodnutí, které se týkají opatření přijatých vládou v souvislosti s bojem proti nemoci COVID-19. Stojí za to, se s nimi seznámit, zvláště když náš Ústavní soud se k ničemu podobnému neodhodlal.
S obrovskou úlevou jsme si přečetli rozsudek Nejvyššího správního soudu, kterým zamítl naši kasační stížnost proti rozhodnutí Městského soudu v Praze. Domáhali jsme se přezkumu neslavných krizových opatření vlády z doby našeho „nouzového stavu“.