Dlouho nebylo jasné, jak se má postupovat v případě, že stavebník chce stavět na pozemku, který se zčásti nachází v ploše pro bydlení a zčásti v ploše dejme tomu pro veřejná prostranství nebo zeleň a bez využití té části, která je mimo plochy bydlení, není záměr schopen splnit maximální míru zastavění pozemku. Teď konečně existuje alespoň názor Krajského soudu v Praze.
Nejvyšší správní soud se vyjadřoval k tomu, co je možné stavět v nezastavěném území podle § 18 odst. 5 zákona č. 183/2006 Sb., stavební zákon. V konkrétním posuzovaném případě šlo o Jezdecký klub Srpek. Jeho hlavní dominantou měla být stavba jezdeckého klubu – kompaktní čtvercová budova o délce stěn 65 m určená pro chov sportovních koní. Součástí této budovy měly být stáje pro 22 koní, sklad sena, sklad chovatelské techniky, vnitřní jízdárna, zázemí pro jezdce a návštěvníky a restaurace – výletní hostinec. Stavba měla být jednopodlažní, pouze nad restaurací dvojpodlažní.
Spornou otázkou, kterou mnohé obce řeší, je, zda se náhrada za vydání stavební uzávěry poskytuje v souladu s § 102 odst. 1 zákona č. 183/2006 Sb., stavební zákon (dále jen „stavební zákon“) i v situacích, kdy od účinnosti územního plánu (jeho změny), který umožnil využití pro výstavbu, uplynulo více než 5 let. Zákon č. 283/2021 Sb., stavební zákon (dále jen “nový stavební zákon“), který už brzy vstoupí v účinnost, navíc obsahuje odlišnou regulaci. Pojďme se tedy na problém podívat blíže.
Otázka: Může vlastník po obci žádat náhradu za vymezení územní rezervy?