Nejvyšší správní soud rozhodoval o další „žalobě“ na územní plán, tentokrát šlo o městys Drásov. Navrhovatel územnímu plánu vyčítal celou řadu pochybení. V tomto článku se budeme některým z nich věnovat podrobněji. Zajímavý je zejména pohled soudu na to, co všechno může být v územním plánování jinak, když řádí covid.
Někdy se stane, že i řízení, kde požadujeme odškodnění za nepřiměřeně dlouhé soudní nebi správní řízení, samo o sobě trvá příliš dlouho. Pak je možné přímo v daném řízení požadovat i náhradu za nepřiměřeně dlouhé kompenzační řízení. Judikatura Nejvyššího soudu dovodila, že není nutné samostatně nárok na kompenzaci uplatňovat mimosoudně u ministerstva spravedlnosti, ale je možné nárok vznést přímo v kompenzačním řízení.
Místní referendum, které zasahuje do územního plánování, je pro obce vždycky kříž. Proto o výsledcích těchto „všelidových hlasování“ občas rozhodují soudy. Nejinak tomu bylo v případě místního referenda konaného ve městě Třemošnice, kde se hlasovalo o dvou otázkách, přičemž ta druhá zněla: „Má město Třemošnice učinit veškeré potřebné kroky ke změně Územního plánu města Třemošnice a celou či podstatnou část plochy označenou Z4 a plochu Z5 změnit na zónu určenou pro bydlení v rodinných domech a veřejné prostranství v zájmu plnění důležitého veřejného zájmu města?“
Motto: Podle studie Prof. Mi Yan z Finské Lappeernrate University se každý den během pandemie COVID-19 vyprodukovalo v Evropě více než 1600 tun plastového odpadu jen z roušek a respirátorů – celkem tedy 584 miliard tun ročně. Pro představu, globálně se měsíčně použilo 210 miliard roušek a respirátorů. Pokud bychom roušky zařadili za sebe, obepnuly by celou Zemi kolem do kola. Z pohledu globálních emisí došlo ke zvýšení emisí CO2. Podle studie Prof. Klemeše z VUT Brno je odhadovaná uhlíková stopa jedné masky N95 (ekvivalent FFP2) 50 g ekvivalentu CO2, což dle propočtu tvoří až 10 000 tun CO2 měsíčně. Alarmující jsou i zjištění, že až 8 % odpadu končí […]
Městský soud v Praze se v nedávném rozsudku zabýval otázkou významu řízení o odstranění stavby pro osoby, které jsou vlastníky pozemku sousedícího s černou stavbou. V dané věci museli na pravomocné skončení řízení tito vlastníci čekat přes 10 let. Rozhodnutí stavebního úřadu bylo opakovaně rušeno, věc byla vedena také před správním soudem.
Při odškodňování nemajetkové újmy za nepřiměřeně dlouhé soudní nebo správní řízení je jedním ze zásadních kritérií význam daného řízení pro účastníka.
V červenci loňského roku Městský soud v Praze rozhodl ve prospěch našeho klienta ve věci náhrady nemajetkové újmy za nepřiměřeně dlouhé správní řízení o odstranění stavby kůlny. Žalobce nakonec získal odškodnění ve výši skoro 130 tisíc Kč + úrok z prodlení a náklady řízení.
Roky 2020 a 2021 byly úrodné na rozhodování soudů o náhradách investorům za změny územních plánů. Nejen Nejvyšší soud, ale i ten Ústavní vydal několik důležitých rozhodnutí. Dovolujeme si vás informovat o těch nejdůležitějších novinkách.
Nejedna obec se potýká s tím, jak při územním plánování vhodně vymezit v územním plánu jednotlivé prvky územních systémů ekologické stability, aniž by nepřiměřeně zasáhla do práv vlastníků a nedočkala se tak leda zrušení části územního plánu soudem. Je to vskutku nelehký úkol a základní doporučení zní tak jako jindy: hlavně všechno pořádně a pravdivě odůvodnit. Nápomocný může být jistě i nejnovější rozsudek Nejvyššího správního soudu, který řešil územní plán obce Chocerady. V něm byla vymezena plocha lokálního biocentra a ta současně byla veřejně prospěšným opatřením. S tím nesouhlasili vlastníci předmětných pozemků, prvek ÚSES přitom na jejich pozemcích byl vymezený i podle předchozího územního plánu.
Ve čtvrtek 17. 3. 2022 Evropský soud pro lidská práva zveřejnil rozsudek ve věci FU QUAN, s. r. o. proti České republice. Šlo o společnost, která dovážela do ČR zboží z Číny. Proti jejím společníkům bylo vedeno trestní stíhání a zároveň byl zajištěn majetek společnosti. Po zproštění společníků obžaloby, trvalo státním orgánům další rok a 4 měsíce, než byl zajištěný majetek společnosti navrácen. Společnost se pak u soudů neúspěšně domáhala odškodnění za jeho znehodnocení. Soudci ESLP dospěli k závěru, že došlo k porušení práva společnosti na ochranu majetku.