Protože Městský soud v Praze zamítl návrh na zrušení mimořádného opatření Ministerstva zdravotnictví, musíme se obrátit k poslednímu soudu v této zemi, kterému lze ještě věřit, že bude hájit základní lidská práva a svobody, právní stát a demokracii před zvůlí exekutivy utržené ze řetězu. Věříme, že Nejvyšší správní soud zohlední dostatečně dosavadní judikaturu a rozhodne ve prospěch panství práva.
Ústavní soud odmítl stížnost proti zásahu spočívajícímu v zákazu vycestovat ze země, který vláda v rámci nouzového stavu přijala. Podle pléna Ústavního soudu by bylo možné se stížností zabývat teprve tehdy, když by bylo opatření vlády napadáno společně s rozhodnutím, které bylo na jeho základě vydáno.
Dnes a denně u nás doma děkujeme všem dobrým silám, že je Babiš tak špatný, egoistický, prospěchářský a na svoje podnikání zaměřený politik bez kousku lidského soucitu. Je natolik neschopný, že zákony, které by naprosto zničily naši zemi, začal předkládat až teď, když už mu zmatení poslanci ve Sněmovně za falešné modlitby netleskají a kdy občané začínají odhazovat paniku, kterou jim Babiš chtěl zatemnit zdravý úsudek. Zlo, které vytvořil, konečně začíná požírat svoje stvořitele. Navíc si kolem sebe sestavil vládu ze sobě rovných. Přejme si, ať se navzájem zardousí.
Usnesením Městského soudu v Praze č. j. 10 A 50/2020- 25 byla odmítnuta žaloba, kterou žalobce požadoval konstatování zásahu, že nemožností vycestovat v důsledku vládního usnesení č. 76/2020 Sb., o přijetí krizového opatření došlo k nezákonnému zásahu. Současně žalobce požadoval také zrušení usnesení o vyhlášení nouzového stavu jako opatření obecné povahy.
Když Greta Thunberg přednesla svůj projev ke světovým lídrům, sklidila potlesk i posměch. Jak jinak. Mnoho lidí s ní souhlasí a mnohé irituje. Její otázka „How dare you?“ ale byla víc než přiléhavá. Kolik Češek a Čechů se dnes ptá naší neuvěřitelné vlády: „Jak se opovažujete?“ Ti jadrnější z nás k tomu přidají ještě jiné slovo, to ale nebudeme zmiňovat, abychom zbytečně nesnižovali vážnost advokátního stavu, což by mohlo naštvat Ústavní soud a třeba i Advokátní komoru a vyprovokovat slabší jedince k psaní udání. Budeme raději laskaví, stresu už má každý z nás dost i bez hanlivých výrazů. Náš stát se opovážil a bezohledně ničí naši zemi a naši budoucnost, rozhodli jsme […]
Dnešního dne jsme se jako právní zástupci stěžovatelky z médií dověděli o tom, že Ústavní soud již odmítl její stížnosti proti vyhlášení nouzového stavu, krizovému opatření vlády a opatřením ministerstva zdravotnictví omezujícím pohyb osob. Pro ESLP bude nekompetentnost Ústavního soudu lahůdkou. Ústavní soud však jasně řekl, že řešit nouzový stav a chránit práva občanů je úkolem poslanců.
V rozhodnutí ze dne 15. dubna 2020, 1 BvR 828/20, soud částečně vyhověl návrhu na předběžné opatření proti rozhodnutím Správního soudu v Gießenu a Hesenského správního soudu v řízení proti zákazu shromažďování. Správní orgán tak bude muset posoudit podmínky pro konání shromáždění znovu.
Nouzový stav je zcela výjimečnou situací a může být vyhlášeno pouze, pokud dochází k ohrožení životů, zdraví nebo majetkových hodnot anebo vnitřního pořádku a bezpečnosti. Dopady na práva a svobody občanů jsou skutečně zásadní: Může dojít k k omezení svobody pohybu, práva na majetek, svobody podnikání a dalších práv (vždy ale jen v rámci krizového zákona a v jeho mezích) Na rozhodnutí vydaná během nouzové stavu podle krizového zákona se (až na výjimky) nevztahuje správní řád (nelze se proti nim odvolat). Porušení krizových opatření je možné trestat jako přestupek, za který mohou být ukládány vysoké pokuty. Nejsou však vyloučeny ani dopady v rovině trestněprávní. Spáchání trestného činu v době krizové […]
Krizové opatření č. 274 ze dne 23. 3. 2020 zásadně a samozřejmě v rozporu s ústavním pořádkem a zákony zasáhlo do práva obcí a krajů na samosprávu. Nevídáno, neslýcháno Babiš se nebojí zamezit obcím, aby samy rozhodovaly o svých záležitostech, ač jim toto oprávnění zaručuje přímo naše Ústava. Zdá se, že v této republice už není svaté vůbec nic.
Ústavní soud se v nálezu ze dne 5. listopadu 2019, sp. zn. II. ÚS 474/19, věnoval otázce, které případy zásahů do osobnostních práv lze stíhat jako trestný čin pomluvy. Dospěl přitom k závěru, že jako trestný čin pomluvy lze stíhat jen případy nejzávažnějších zásahů do osobnostních práv, které nelze účinně napravit prostředky soukromého práva. Podle zásady subsidiarity trestní represe lze trestní odpovědnost a trestněprávní důsledky s ní spojené uplatňovat jen v případech společensky škodlivých, ve kterých nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu. Zásada subsidiarity trestní represe je obecnou trestní zásadou, kterou orgány činné v trestním řízení, a v poslední instanci soudy, musí mít na paměti v každém trestním řízení. […]