Nejvyšší soud se v rozsudku z 1. 4. 2025 zabýval otázkou, zda v případě, že se stavební úřad dopustí průtahů, připadá do úvahy, aby stavebník požadoval náhradu škody spočívající v úrocích za splácení úvěru např. na koupi nemovitosti po dobu, o které se řízení protáhlo. Nižší soudy tento výklad odmítly, ale Nejvyšší soud jejich rozhodnutí zrušil.
V rozsudku z konce března 2025 se Nejvyšší soud zabýval stanovením výše finanční satisfakce za protahované řízení. Konkrétně pak hodnotil, zda odvolací soud správně přihlédl k významu daného nepřiměřeně dlouhého řízení.
Koncem března se Nejvyšší soud zabýval otázkou, zda se do délky kompenzačního řízení (řízení o odškodnění za nepřiměřenou délku soudního nebo správního řízení) počítá také mimosoudní uplatnění nároku u ústředního orgánu státní správy. Nebudeme vás napínat. Nejvyšší soud zopakoval, že i doba od uplatnění nároku podle zákona č. 82/98 Sb. se do celkové délky řízení započítává.
Soudy se na základě naší žaloby zabývaly odškodněním za řízení o vypořádání společného jmění manželů. Soud prvního stupně rozhodl o odškodnění ve výši 138 125 Kč, odvolací soud na základě našeho dovolání klientce přiznal ještě dalších 39 475 Kč. V čem tedy soud I. stupně věc neposoudil správně?
V rozsudku ze dne 21. 4. 2021 se Nejvyšší soud zabýval postupem nižších soudů, které posuzovaly nesprávný úřední postup stavebních úřadů v řízení o vydání územního souhlasu k oplocení pozemku. O co šlo?
Již jsme psali o rozsudku, kterým Obvodní soud pro Prahu 1 každému z našich klientů přiznal za průtahy v řízení o odstranění stavby odškodnění převyšující 400 tisíc Kč. Ministerstvo se proti rozhodnutí odvolalo, ale Městský soud v Praze odškodnění snížil jen relativně nepatrně, o 18 tisíc Kč. Řízení trvalo 19 let.
Nejvyšší kontrolní úřad provedl kontrolu peněžních prostředků státu vynakládaných ministerstvem spravedlnosti podle zákona č. 82/1998 Sb., na úhradu odškodnění, které bylo způsobené nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Zjištění NKÚ bohužel odpovídají zkušenostem naší kanceláře. V kontrolovaném období vypořádalo ministerstvo téměř polovinu žádostí o odškodnění až po uplynutí zákonné lhůty šesti měsíců.
Nejvyšší soud v právě dnes zveřejněném rozsudku zrekapituloval svoji judikaturu, podle které zásadně platí, že pokud soud dospěje k závěru o porušení práva účastníka na projednání věci v přiměřené době, je na místě, aby stanovil odpovídající odškodnění v penězích. Pouze ve výjimečných případech, kdy je újma způsobená poškozenému zanedbatelná, lze uvažovat o jejím nahrazení formou konstatování porušení daného práva.
Před časem jsme informovali, jak dopadla žádost o odškodnění za řízení o odstranění černé stavby, které trvalo přes 10 let. Nyní máme možnost referovat o rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1, které jsme dosáhli v případě, kde černá stavba nebyla odstraněna ani po takřka 20 letech.
Někdy se stane, že i řízení, kde požadujeme odškodnění za nepřiměřeně dlouhé soudní nebi správní řízení, samo o sobě trvá příliš dlouho. Pak je možné přímo v daném řízení požadovat i náhradu za nepřiměřeně dlouhé kompenzační řízení. Judikatura Nejvyššího soudu dovodila, že není nutné samostatně nárok na kompenzaci uplatňovat mimosoudně u ministerstva spravedlnosti, ale je možné nárok vznést přímo v kompenzačním řízení.