Ústavní soud dospěl ve svém rozhodnutí k závěru, že zánik nároku na odškodnění imateriální újmy za nezákonné trestní stíhání v důsledku uplynutí promlčecí doby může být v individuálních případech nepřiměřeně tvrdým postihem poškozeného ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil
Ústavní soud ČR se ve svém nálezu z minulého týdne zabýval otázkou, zda je námitka promlčení nároku na odškodnění pronajímatelů bytů s regulovaným nájemným vznesená ze strany státu v rozporu s dobrými mravy. Ústavní soud ČR přitom dospěl k jednoznačnému závěru, že takováto námitka je “nemravná“. Soud dokonce zašel tak daleko, že celou situaci ohledně odškodňování pronajímatelů bytů s regulovaným nájemným (vytvořenou státem) přirovnal k příslovečné Hellerově Hlavě XXII.
Nejvyšší soud ČR se koncem roku 2015 zabýval otázkou, zda skutečnost, že žalobce nežádá o morální satisfakci, je důvodem pro přiznání nižšího finančního zadostiučinění. Ve svém rozsudku 30 Cdo 4364/2013 dospěl k jednoznačnému závěru, že nikoliv: „Pouhá skutečnost, že o morální satisfakci žalobkyně vůbec nežádala, resp. ji ani nežalovala, nemůže být důvodem pro přiznání nižšího finančního zadostiučinění. Za situace, kdy žalobkyně již poměrně vysokou částku na žalované vysoudila, je zřejmé, že její nárok na přiznání satisfakce v penězích za závažný zásah do jejích osobnostních práv nebyl prima facie zcela nepřiměřený, a proto přesvědčení žalobkyně, že může žalovat přímo na přiznání peněžitého zadostiučinění, bylo oprávněné.“ V daném řízení se žalobkyně domáhala […]
Právní základ nároku jednotlivce na náhradu škody v případě trestního stíhání, které je skončeno zproštěním obžaloby (či zastavením trestního stíhání), je třeba hledat nejen v ustanovení čl. 36 odst. 3 Listiny, ale v obecné rovině především v čl. 1 odst. 1 Ústavy, tedy v principech materiálního právního státu. Má-li stát být skutečně považován za materiální právní stát, musí nést objektivní odpovědnost za jednání svých orgánů, resp. za jednání, kterým orgány veřejné moci přímo zasáhly do základních práv jednotlivce. Nároku jednotlivce na náhradu škody v případě nezákonného trestního stíhání se ve svém nejnovějším nálezu věnoval i Ústavní soud ČR. Nezákonné trestní stíhání Žadatelka o odškodnění byla trestně stíhána pro podezření ze […]
V minulosti jsme se zaměřili na konkrétní příklady aplikace zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem Ministerstvy obrany, zemědělství, životního prostředí, a dopravy. Nyní se podíváme na případ, ve kterém došlo k poskytnutí náhrady škody podle výše uvedeného zákona Ministerstvem zahraničních věcí ČR.
Po článcích věnujících se aplikaci zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem Ministerstvem obrany ČR, Ministerstvem zemědělství ČR a Ministerstvem životního prostředí ČR přinášíme pohled na případy, ve kterých došlo k poskytnutí náhrad škody podle výše uvedeného zákona Ministerstvem dopravy ČR.
Po článcích věnujících se aplikaci zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem Ministerstvem obrany ČR a Ministerstvem zemědělství ČR, přinášíme pohled na případy, ve kterých došlo k poskytnutí náhrad škody podle výše uvedeného zákona Ministerstvem životního prostředí ČR.
Před časem jsme v článku Jak se odškodňuje za pochybení státu… přinesli přehled částek vyplacených jednotlivými ministerstvy na základě zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem; nyní jsme se rozhodli na jednotlivé případy podívat blíže, přičemž jsme začali u Ministerstva zemědělství ČR.
V srpnu média informovala o úmrtí kojence po podání hexavakcíny. Mohou v případech nežádoucích účinků rodiče vůči někomu uplatnit odpovědnost za náhradu způsobené újmy? Od ledna 2014 je taková možnost výrazně omezena. Celý článek je dostupný na mém blogu na Aktuálně.cz.
„Manuál pro aplikaci zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, ve znění zákona č. 160/2006 Sb., na případy odškodňování průtahů v řízení“ je pomůcka určená zejména státním orgánům při aplikaci výše citovaného zákona. Seznámit ovšem může být praktické také pro poškozené.