Nejvyšší správní soud se zabýval další zajímavou otázkou. Konkrétně tentokrát řešil závazné stanovisko orgánu územního plánování, které posuzovalo soulad záměru s regulativy územního plánu (koeficient zastavěnosti, koeficient zeleně a výškové omezení budovy). Odpovědět soudci museli na to, zda má být tento soulad posuzován samostatně ve vztahu k stavbě uvedeného bytového domu, nebo ve vztahu k celému původnímu stavebnímu záměru. Předmětem posouzení byla i tvrzená dobrá víra žadatele, která se měla odvíjet od dřívějšího rozhodnutí o změně stavby před jejím dokončením.
Nejvyšší správní soud rozhoduje celou řadu nevšedních věcí. Zabýval se také otázkou, kdy ještě stačí a kdy už ne pouhý územní souhlas. Konkrétně šlo o výstavbu „posklizňové linky se skladem obilovin a kukuřice v areálu ZZN Polabí v Klučově včetně úprav zpevněných ploch a oplocení“. Žalovaným bylo ministerstvo pro místní rozvoj, které zrušilo rozhodnutí Krajského úřadu Středočeského kraje a zastavilo jeho přezkumné řízení. Tímto rozhodnutím krajský úřad zrušil územní souhlas Městského úřadu v Českém Brodě pro výše uvedenou linku.
Otázka: Jak se posuzuje ochrana práv nabytých v dobré víře u veřejnoprávní smlouvy?