Majitelé rodinného domu nesouhlasili s tím, že byl při aktualizaci zásady územního rozvoje (AZÚR) vymezen přes jejich rodinný dům se zahradou koridor pro dvojité elektrické vedení 400 kV. Krajský soud se ale jejich „žalobou“ prakticky nezabýval, protože byli pasivní během pořizování zásad.
Vlastníci rodinného domu ve Středočeském kraji se u Krajského soudu v Praze bránili proti zásadám územního rozvoje, které v těsné blízkosti jejich nemovitosti vymezili zpřesňující koridor E36 pro dvojité elektrické vedení 400 kV. Důsledků tohoto kroku se vlastníci logicky obávali. Protože se ale vůbec nebránili v procesu pořizování, soud je nevyslyšel a řekl jim, že si měli dávat pozor včas.
Nejvyšší správní soud rozhodoval o kasační stížnosti hlavního města, které nesouhlasilo se zrušením jedné změny územního plánu, která v Troji vymezila nové zastavitelné plochy, i když jich tam už spousta byla. Městský soud v Praze změnu na návrh spolku zrušil a Praha se obrátila k NSS, kde také neuspěla. Soudci se vyjádřili k několika oblastem.
Než nabyl účinnosti nový stavební zákon, používaly se jako právní základ pro jednání s investory tzv. zásady či metodiky. Řada obcí a měst tak disponuje přebujelým textem plným nadbytečných klauzulí, který po nabytí účinnosti nového stavebního zákona přináší více potíží než užitku. Zásady totiž nejsou schopny zachytit variabilitu situací, které vytváří „stavební život“, vytváří překážky pro jednání a stejně nejsou schopny nahradit dobře sepsanou smlouvu.
Obce při uzavírání plánovacích smluv se stavebníky naráží na neochotu ke spolupráci a na neporozumění. Lidé i investoři mnohdy nechápou, proč by se měli na budování a/nebo financování veřejné infrastruktury, kterou bude jejich záměr vyžadovat, vůbec podílet. Nabízíme obcím vzorový text, který mohou použít na svém webu při odůvodňování nutnosti mít zásady pro výstavbu a pro vyjednávání se stavebníky (dále jen „Zásady“) a vysvětlení principů, ze kterých Zásady vycházejí. Proč obec potřebuje zásady pro výstavbu Obec je povinna pečovat o trvale udržitelný rozvoj svého území a musí podle zákona č. 128/2000 Sb., o obcích chránit zájmy své a svých obyvatel a vedle toho dbát i na veřejný zájem. Rozvoj výstavby […]
Jedna vlastnice zjistila, až když řešila územní plán, že její pozemky jsou zahrnuty v biokoridoru, což mělo neblahé dopady na hodnotu nemovitostí. Problém byl ovšem v tom, že pozemky do biokoridoru zahrnovaly už zásady územního rozvoje, které jsou pro územní plány závazné. Protože se domnívala, že vymezení biokoridoru právě na jejích pozemcích není v zásadách odůvodněno, pokusila se obrátit na soud, bohužel ale neuspěla (jeden z problémů spočíval i v tom, že vlastnice se o zásady včas nezajímala a v průběhu jejich pořizování byla pasivní, což znamená, že soud vůbec neřešil přiměřenost zvoleného řešení, ale jen jeho zákonnost. Z toho plyne základní ponaučení – jestli chcete skutečně bránit svá práva, zajímejte se, dokud to jde.
Krajský soud v Praze rozhodoval o dalším územním plánu. Jeho rozsudek je extrémně obsáhlý, díky čemuž se v něm dá najít několik neotřelých závěrů, které čtenářům našich článků o judikatuře v územním plánování s radostí zprostředkováváme.
Nejvyšší správní soud rozhodoval o kasační stížnosti nespokojených vlastníků proti rozsudku Krajského soudu v Brně. Šlo o přiměřenost zásahu do vlastnického práva vymezením koridoru přeložky silnice s možností vyvlastnění (šlo zejména o to, jestli neexistuje jiná varianta vedené přeložky). Pojďme se podívat na argumentaci soudců. Předesíláme, že vlastníkům nevyhověli.
Nejvyšší správní soud se dnes vyjadřoval k otázce, zda lze návrh na tzv. abstraktní přezkum opatření obecné povahy (územního plánu) spojit s návrhem na tzv. incidenční přezkum jiného opatření obecné povahy (zásad územního rozvoje). Nebylo to ale poprvé, kdy něco takového řešil. Jak shrnul svoji dosavadní judikaturu?
Otázka: Je možné konat referendum o krajských zásadách územního rozvoje?