Nový stavební zákon podstatně změnil vyjednávání s investory o výstavbě a veřejné infrastruktuře. Smlouvy o rozvoji území, které se dříve běžně uzavíraly jako soukromoprávní dohody, se staly veřejnoprávními plánovacími smlouvami se všemi z toho plynoucími důsledky. Ministerstvo pro místní rozvoj vysvětlilo, kdy je nutné uzavírat smlouvu s investorem jako veřejnoprávní plánovací smlouvu a kdy je možno postupovat podle občanského zákoníku a uzavřít klasický civilní kontrakt.
Nejvyšší správní soud řešil další případ z nekonečné ságy sporů o existenci veřejně přístupných účelových komunikací. Tentokrát dal poněkud netradičně za pravdu vlastníkům, kteří prý vyjadřovali dost silný nesouhlas s existencí předmětné cesty.