Nejvyšší správní soud se zabýval situací, kdy příjemci dotace byl uložen odvod za porušení rozpočtové kázně ve výši celé dotace. Příjemce se bránil, že účel dotace byl naplněn, k porušení dotačních podmínek došlo spácháním trestného činu ze strany třetí osoby. Ta za toto jednání byla odsouzena v trestním řízení a byla jí uložena povinnost nahradit škodu. Soudy to k závěru o tom, že by příjemce nemusel odvod hradit, nevedlo.
V půlce února se Nejvyšší správní soud zabýval otázkou prekluze práva správních orgánů vyměřit odvod za porušení rozpočtové kázně. Podle žalobce se na věc mělo aplikovat nařízení č. 2988/95, jelikož příslušná dotace byla částečně poskytnuta ze zdrojů EU. NSS tomuto závěru přisvědčil.
V rozsudku ze dne 16. 8. 2023 se NSS zabýval otázkou, zda již došlo k prekluzi povinnosti zaplatit penále z titulu opožděného vrácení dotace z rozpočtu Státního zemědělského intervenčního fondu (dále též „SZIF“). NSS potvrdil předchozí rozhodnutí Městského soudu v Praze, podle kterého již došlo k prekluzi (neboť uplynula čtyřletá prekluzivní doba podle čl. 3 odst. 1 nařízení č. 2988/95), jako správné.