V praxi se setkáváme s problémy ohledně toho, jak vyložit plynutí lhůty podle § 102 odst. 3 stavebního zákona. Jsem přesvědčen, že je v tomto případě nutno respektovat ústavněprávní zásadu in dubio pro libertate a upřednostnit výklad, který méně zasahuje do vlastnického práva vlastníka předmětného pozemku. Je totiž vždy na obci, zda se rozhodne v rámci nového územního plánu určitý pozemek určit k zastavění, či nikoli. Náhrady podle § 102 stavebního zákona Právní úprava obsažená v § 102 odst. 2 stavebního zákona říká: „Vlastníkovi pozemku, kterému vznikla prokazatelná majetková újma v důsledku zrušení určení pozemku k zastavění na základě změny územního plánu nebo vydáním nového územního plánu, náleží náhrada vynaložených nákladů na přípravu výstavby v […]
Strašákem pro obce a města, která mají nevyhovující územní plán, je nebezpečí, že budou muset platit investorům škodu za zmařené investice. Obec potřebuje nový územní plán, může si ale dovolit změnit stavební pozemky na nestavební nebo jinak zpřísnit regulaci území? Stejné dilema představují nejrůznější změny územních plánů, kdy se z polí stávaly lukrativní stavební parcely. Když soud takovou změnu jako nezákonnou zruší, co se stane? Na tyto otázky odpovídá nový manuál Změny územního plánu: co obci hrozí? Náhrady za zklamaná očekávání investorů.