Územní plány často používají poměrně volné regulativy (někdy to ani jinak nejde), což bohužel umožňuje stavebníkům a úřadům přicházet s nejrůznějšími kreativními výklady. Nejinak tomu bylo v případu, který řešil Nejvyšší správní soud. Stavební úřad dovolil jedné společnosti, aby postavila parkoviště pro své zaměstnance zčásti na ploše označené územním plánu jako „plocha bydlení – hromadné“, v rámci které bylo přípustné budovat související dopravní infrastrukturu. Parkoviště ale sloužilo výrobnímu závodu stojícímu v ploše smíšené výrobní.
