Smlouva o spolupráci při budování infrastruktury, smlouva o finančním příspěvku investora, smlouva o příspěvku na infrastrukturu… Toto jsou jen některá z mnoha označení, která se v praxi používají k tomu, aby obce řešily negativní dopady výstavby na svém území, nebo jim předcházely. My pro tyto smlouvy používáme souhrnné označení „smlouvy o rozvoji území“ či „smlouvy o územním rozvoji“.[1]
Může obec požadovat finanční příspěvek od vlastníků, kteří hodlají své stavby napojit na obecní vodovod nebo kanalizaci? A co když je finanční příspěvek obci poskytnut na základě darovací smlouvy? Na tyto otázky odpověděl Nejvyšší soud již v roce 2006 a v tomto příspěvku se rozhodnutí soudu blíže podíváme (i v souvislosti s pozdějším rozhodnutím z roku 2013, o kterém jsme již informovali).
Pořízení územního plánu je výkonem samostatné působnosti obce. Je tedy na rozhodnutí zastupitelstva obce, aby z množství v úvahu připadajících způsobů využití území, které odpovídají zákonným kritériím, vybralo určité řešení. Do tohoto výběru, pokud nevybočí ze zákonného rámce, není oprávněn nikdo jakkoli zasahovat. V rozsudku ze dne 28. 3. 2008, č. j. 2 Ao 1/2008-51, Nejvyššího správního soudu (NSS) se uvádí, že „z žádné zákonné normy či normy práva ústavního nelze dovodit existenci subjektivního práva vlastníka nemovitosti, aby v rámci územně plánovací dokumentace byla tato nemovitost zahrnuta do určitého konkrétního způsobu využití….“.
Je možné, aby si obec sjednala s investorem smlouvu, ve které se investor zaváže obci poskytnout finanční příspěvek na vybudování veřejné infrastruktury? Odpověď poskytl již v roce 2013 Nejvyšší soud ČR. Níže najdete rozbor jeho rozsudku.