Zajímavé rozhodnutí se před časem zrodilo u Krajského soudu v Brně v případu muže, který žaloval Psychiatrickou nemocnici v Brně (dále jen „léčebna“), v jejímž zdravotnickém zařízení byl opakovaně protiprávně nedobrovolně hospitalizován. Krajský soud v Brně přistoupil ke zvýšení původně přiznané náhrady zejména proto, že léčebna nedbala předchozích rozhodnutí soudů prvního stupně a k nedobrovolné hospitalizaci ze stejných důvodů nadále přistupovala.
Ze Štrasburku k nám na aprílové pondělí 1. 4. 2019 doputovala zpráva o volbě nového předsedy Evropského soudu pro lidská práva. Stal se jím Linos-Alexandre Sicilianos. Současného předsedu, kterým je Ital Guido Raimondi, nahradí Sicilianos 5. května.
Nejvyšší správní soud se před nedávnem zabýval otázkou, na základě jakých podmínek má být rozhodováno o důsledcích zjištěných porušení dotačních podmínek, a dále otázkou, na základě jakých podmínek má být určena výše tzv. (zpětného) odvodu poskytnutých finančních prostředků. Řešení tohoto konkrétního případu mu pak posloužilo coby příležitost ke sjednocení do té doby značně roztříštěné judikatury.
Bohužel ani v takové chvíli, jakou je úmrtí blízké osoby, se otázka financí nestává irelevantní, mnohdy právě naopak. Poslední z článků obsahujících rady pro pozůstalé se věnuje právě této neveselé, leč důležité problematice.
Je-li vyjasněna příčina smrti a dále, je-li dáno povědomí o tom, kdo je za tuto smrt pravděpodobně odpovědný, kterýmžto otázkám se věnují předcházející články z tohoto cyklu, je načase zamyslet se nad tím, jakým způsobem je možno domoci se náhrady újmy, která úmrtím pozůstalým vznikla.
Ústavní soud se tento týden v rámci svého rozhodování opět zabýval zajímavou a pro praxi důležitou právní otázkou, a sice výkladem pojmu „osoba blízká“. Prostoru pro vyjádření k této problematice se mu tentokrát dostalo v řízení o ústavní stížnosti, jíž se stěžovatelka bránila proti pokutě, která jí byla uložena z důvodu odepření podání vysvětlení v rámci přípravného trestního řízení.
Je-li vyjasněna příčina smrti a dále, je-li dáno povědomí o tom, kdo je za tuto smrt pravděpodobně odpovědný, kterýmžto otázkám se věnují předcházející články z tohoto cyklu, je načase zamyslet se nad tím, jakým způsobem je možno domoci se náhrady újmy, která úmrtím pozůstalým vznikla.
V uplynutých letech a měsících, jsme opakovaně přinášeli informace ohledně ukládání pokut poskytovatelům homeopatických služeb, kteří nejsou lékaři, a o výsledcích jejich řízení před správními soudy. Tento příběh zdaleka nekončí, naopak si nyní našel cestu až před rozšířený senát Nejvyšší správního soudu.
Ať už se předcházející články z této série týkaly přístupu k informacím o úmrtí blízké osoby či jejich vyhodnocení, jejich společným cílem bylo seznámení se s okolnostmi provázejícími dané úmrtí a tím i s jeho příčinami. Jsou-li příčiny smrti známy a vyplývá-li z učiněných zjištění, že ta byla způsobena či spoluzpůsobena vinou jiné osoby, je na řadě určit, kdo je za ni konkrétně odpovědný, jak docílit potrestání či jiného sankcionování viníka a jaké kroky lze vůči němu uplatnit. Odpovědi na tyto a jim podobné otázky pak poskytuje tento text.
V předcházejících článcích jsme se převážně věnovali možnostem přístupu k informacím týkajících se úmrtí blízkého člověka (ať již z oficiální dokumentace či ze samotného těla zemřelého). Povede-li se tyto informace úspěšně shromáždit, je čas a jejich kvalifikované vyhodnocení.