Nepodepsaný odpor nemá právní účinky? Podle Ústavního soudu formalismus a libovůle

Ústavní soud se ve svém nedávném nálezu ze dne 20. 2. 2018, sp. zn. II. ÚS 2791/17, vyjádřil k otázce, zda absence podpisu na odporu proti trestnímu příkazu způsobuje jeho neúčinnost z důvodu neurčitosti osoby, která odpor podala. Postup Městského soudu v Brně označil Ústavní soud za formalistický a s prvky libovůle, neboť z obsahu podání a kontextu nebylo pochyb o tom, že podání učinil skutečně stěžovatel.

Skutkové okolnosti

Naše kancelář zastupovala v řízení o ústavní stížnosti stěžovatele, který se u Ústavního soudu domáhal ochrany práva na přístup k soudu (součásti práva na spravedlivý proces) poté, co Městský soud v Brně konstatoval, že jím podaný odpor proti trestnímu příkazu nebylo možno považovat za opravný prostředek, jelikož z něj nebylo zřejmé, kdo jej činí, a tedy mu neumožnil hájit se plnohodnotně v rámci trestního řízení.

Tímto trestním příkazem byl stěžovatel uznán vinným za přečin vydírání a byl mu uložen peněžitý trest ve výši 30 000 Kč s náhradním trestem odnětí svobody v délce 6 měsíců. Od 12. 2. 2017, kdy si stěžovatel trestní příkaz převzal, začala běžet osmidenní lhůta pro podání odporu. Hodí se dodat, že trestní příkaz je rozhodnutím vydaným bez soudního jednání pouze na základě tvrzení a důkazů předložených ze strany státního zástupce, přičemž pokud je proti němu ze strany obviněného podán odpor, je automaticky rušen a věc je dále vedena jako běžné trestní řízení soudní, jednání před soudem nevyjímaje.

Stěžovatel soudu doručil odpor prostřednictvím datové schránky dne 23. 2. 2017, tedy den po uplynutí lhůty. Kromě elektronického podání ale stěžovatel odeslal odpor i v listinné podobě. Obálku obsahující listinu s odporem v identickém znění jako odpor podaný prostřednictvím datové schránky předal stěžovatel k poštovní přepravě včas, tedy dne 22. 2. 2017, a to na Ukrajině, kde v té chvíli přechodně pobýval. Na obálce byla uvedena jako odesílatel jiná osoba než stěžovatel (jednalo se o doručovací adresu v zahraničí, kde stěžovatel pobýval) a listina s odporem neobsahovala stěžovatelův podpis. V záhlaví listiny bylo ale uvedeno jméno, příjmení, datum narození, adresa trvalého pobytu a ID datové schránky stěžovatele.

Městský soud v Brně: Podání by mohl učinit v podstatě kdokoliv

Městský soud v Brně odpor v elektronické formě nepřijal pro jeho opožděnost, což s ohledem na výše uvedené nelze rozporovat. Odpor podaný včas v listinné formě ale soud také vyhodnotil jako neúčinný. Přestože byl podán včas, dle soudu z podání nebylo zřejmé, kdo jej učinil. Soud proto stěžovateli sdělil, že podání nelze požadovat za řádně podaný odpor, neboť bylo učiněno osobou neoprávněnou. Dle soudu by pak opačný závěr vedl k situacím, kdy by odpor mohl podat v podstatě kdokoliv.

Z odporu musí být zřejmé, kdo jej podal

Dle § 59 odst. 3 trestního řádu musí být z každého podání patrno, kterému orgánu činnému v trestním řízení je určeno, kdo je činí, které věci se týká a co sleduje, a musí být podepsáno a datováno. Pokud dle soudu podání neobsahuje některé z těchto formálních náležitostí, je soud povinen podatele vyzvat k jejich doplnění, přičemž pokud doplnění neučiní, platí, že se k podání nepřihlíží. Výjimkou jsou podání s opravnými prostředky, přičemž z opravného prostředku, kterým je i odpor, musí být alespoň patrno, které rozhodnutí napadá a kdo jej činí.

Za daných okolností nemohly být pochybnosti o osobě podatele

Ústavní soud v této věci přisvědčil stěžovateli. Sama skutečnost, že podání neobsahuje podpis, nemůže podle jeho názoru bez dalšího vést k závěru, že z podání není patrné, kdo jej činí. Ústavní soud přihlédl k tomu, že v záhlaví podání byly uvedeny identifikační údaje stěžovatele včetně čísla jeho datové schránky, z obsahu odporu vyplývalo, že jej psal stěžovatel a že totožný odpor byl soudu doručen prostřednictvím datové schránky stěžovatele. Jméno jiné osoby na obálce s podáním není podle Ústavního soudu pro posouzení náležitostí samotného podání relevantní, neboť poštovní obálka sama není podáním. Stěžovatel pak podle Ústavního soudu navíc uvedl pádné důvody, které tuto skutečnost odůvodňují. Konkrétně stěžovatel v tomto směru uvedl, neměl v rozhodné době v České republice trvalý pobyt a pobýval u své přítelkyně na Ukrajině. Vzhledem k tomu, že na adrese bydliště své přítelkyně není uvedeno jeho jméno, opatřil obálku jménem a bydlištěm své přítelkyně pro případ, kdyby se dopis z nějakého důvodu vrátil zpět odesílateli. Ústavní soud přes uvedené konstatoval, že i kdyby bylo podání s odporem předáno k poštovní přepravě někým jiným, nic by to neměnilo na tom, že stěžovatel je v odporu označen dostatečným a nezaměnitelným způsobem.

Pokud si soud není jistý, má stěžovatele vyzvat

Pokud přesto všechny výše uvedené skutečnosti nepřesvědčily soud o tom, kdo odpor učinil, měl podle Ústavního soudu stěžovatele vyzvat k odstranění formálních nedostatků podání. Městský soud v Brně přitom se stěžovatelem ohledně odporu komunikoval v jiné souvislosti, a i z této komunikace mu muselo být dle Ústavního soudu jasné, že stěžovatel je skutečně tím, kdo podání učinil. Ústavní soud také nepřisvědčil argumentaci Městského soudu v Brně, že odpor bylo možné doplnit pouze v osmidenní lhůtě pro podání odporu.

Závěr: postup Městského soudu v Brně byl formalistický a s prvky libovůle

Ústavní soud zhodnotil počínání Městského soudu v Brně následovně: „Městskému soudu nemohla vzniknout žádná rozumná pochybnost o tom, že odpor proti trestnímu příkazu podal skutečně stěžovatel. Okolnost, že ho opomněl podepsat, lze sice považovat za formální nedostatek, ten ale nicméně v daných souvislostech neopravňoval k jednoznačnému závěru, že z opravného prostředku nebylo zřejmé, kdo ho učinil, a že absence takové náležitosti způsobuje, že podání není opravným prostředkem. Takový názor je zatížen přílišným formalismem. Postup městského soudu, vedoucí k vydání napadeného rozhodnutí, tak vykazuje prvky libovůle, vedoucí k porušení práva na přístup k soudu, které je nedílnou součástí práva na soudní a jinou právní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny.“

Z nálezu Ústavního soudu vyplývá, že v případě opravných prostředků v trestním řízení absence podpisu v podání nezpůsobuje bez dalšího jeho neúčinnost podání z důvodu neurčitosti podatele. Pokud dle soudu nelze z podání kvůli absenci podpisu určit podatele, má povinnost ho vyzvat k nápravě nesrovnalostí. Pokud ale z obsahu nebo kontextu podání bez pochybností vyplývá, kdo podání učinil, není důvod k takovému podání nepřihlížet jen protože nebylo podepsáno.

Nutno na závěr dodat, že představený nález Ústavního soudu se týká pouze trestního řízení. Na rozdíl od občanského soudního řádu, soudního řádu správního nebo správního řádu, trestní řád obsahuje zvláštní ustanovení o obsahových náležitostech opravných prostředků, které nemusí obsahovat podpis, ale vždy z nich musí být patrno, kdo podání činí.

Nález Ústavního soudu ze dne 20. 2. 2018, sp. zn. II. ÚS 2791/17, je dostupný zde.

V ilustrované podobě byl popisovaný případ zachycen rovněž v rámci jednoho z našich komiksů.

 

Jaroslav Hroch, Ivo Keisler