Policisté mají pomáhat a chránit. Většinou to také dělají. Evropský soud pro lidská práva ale minulý týden konstatoval, že české orgány se dopustily ponižujícího zacházení a navíc tato událost nebyla řádně prošetřena.

V noci na prvního května 2010 byl pan Vladimír zadržen hlídkou městské policie, podle které měl močit na veřejnosti. Strážníci jej požádali, aby se legitimoval. Pan Vladimír u sebe neměl občanský průkaz, strážníkům ale sdělil, že bydlí jen padesát metrů od onoho místa, že jej tedy mohou doprovodit domů, kde jim doklady předloží. Strážníci však trvali na tom, že jej zavezou na stanici Policie ČR.

Za čůrání na veřejnosti spoután v cele

Pan Vladimír vypověděl, že jej policisté na služebně fyzicky napadli. Strážci zákona naopak uvedli, že Vladimír byl verbálně agresivní a kopal v cele do dveří. Jak to přesně bylo, se už nedovíme. Jisté je, že pan Vladimír byl v cele připoután nejprve za jednu, následně i za druhou rukou ke zdi. Když druhý den navštívil lékaře, ten konstatoval zranění na rukou způsobená zřejmě pouty a také některá další lehčí zranění na těle. V jejich důsledku byla doporučena šestnáctidenní pracovní neschopnost.

Již šetření veřejného ochránce práv, které bylo uzavřeno v prosinci 2010, konstatovalo nezákonný postup policistů. Ombudsman Pavel Varvařovský se vyjádřil, že není zřejmý ani důvod zajištění pana Vladimíra a jeho umístění do cely, neboť zřejmě k němu došlo pouze „z výchovných důvodů“. Takový postup je ovšem v rozporu s § 11 písm. c) policejního zákona, který požaduje přiměřenost postupu policie. Jako neproporcionální zhodnotil ombudsman také spoutání pana Vladimíra, který měl „ruce spoutány za zády v poloze reálně hrozící úrazem a nohy zároveň spoutány poutacím opaskem“.

Štrasburský soud poukázal na to, že osoby, které již jsou omezeny umístěním do cely, by měly být spoutány pouze výjimečně. Po zhodnocení okolností případu soud dospěl k závěru, že spoutání pana Vladimíra bylo nepřiměřené a konstatoval, že v daném případě došlo k ponižujícímu zacházení v rozporu s článkem 3 Evropské úmluvy. Poukázal také na to, že Vladimír byl předveden na stanici pouze z toho důvodu, že u sebe neměl doklady. Žádná povinnost nosit s sebou všude doklady, ale v ČR neexistuje.

Vyšetřování bylo pomalé a nebylo nezávislé

Pan Vladimír podal na policisty trestní oznámení tentýž den, kdy došlo k incidentu na služebně. Samotní policisté byli přesto vyslechnuti až téměř po třech měsících, teprve až když si Vladimír na nečinnost Inspekce policie stěžoval. Podle Štrasburského soudu byly takové průtahy neodůvodněné.

Soud dále konstatoval, že tehdejší Inspekce policie nebyla nezávislým orgánem, který by mohl důvěryhodně vyšetřovat trestné činy policistů. Inspekce totiž byla stejně jako policie podřazena ministerstvu vnitra a složena ze samotných policistů, kteří si ponechávali své policejní hodnosti.

Podobně jako v loňském rozhodnutí v případě mladíka, který zemřel na policejní služebně, Evropský soud pro lidská práva shledal porušení několika zásad vyšetřování. Od roku 2012 vyšetřuje podezření ze spáchání trestného činu policistou nový orgán, Generální inspekce bezpečnostních sborů (GIBS). Její ustavení mělo přinést naději na objektivnější a nezávislejší hodnocení pochybení policistů. Jak ale ukazuje kolegyně Zuzana Candigliota, tato naděje se zatím ukazuje jako planá. Věřme, že se změn dočkáme dříve, než se znovu dočkáme mezinárodní ostudy za odsuzující rozsudek ze Štrasburku.

Publikováno na blogu Aktuálně.cz