V dnešním článku se blíže podíváme na otázku, zda lze započtení doby strávené v nezákonné vazbě do uloženého trestu odnětí svobody považovat za dostatečnou kompenzaci nemajetkové újmy, která odsouzenému vznikla v souvislosti s nezákonnými rozhodnutími, jimiž byl odsouzený vzat do vazby (ponechán ve vazbě).

Odsouzení k trestu odnětí svobody následující po zákonné vazbě

Nejdříve se podíváme na situaci, kdy je pachatel vzat do vazby v souladu s právními předpisy a následně je odsouzen k trestu odnětí svobody:

Podle ustanovení § 92 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, jestliže se vedlo proti pachateli trestní řízení ve vazbě a dojde v tomto řízení k jeho odsouzení, započítá se mu doba strávená ve vazbě do uloženého trestu, popřípadě do trestu úhrnného nebo souhrnného, pokud je vzhledem k druhu uloženého trestu započítání možné.

Pokud je tedy pachatel trestného činu vzat do (zákonné) vazby a následně mu je uložen trest odnětí svobody, čas stráveny ve vazbě se mu započte do uloženého trestu odnětí svobody. Počet dní, které strávil ve vazbě, se pachateli odečte od trestu, který mu byl uložen.

Odsouzení k trestu odnětí svobody následující po nezákonné vazbě

Jaký je však postup, pokud byl pachatel vzat do vazby nezákonně a následně byl odsouzen k trestu odnětí svobody? Dojde k započtení doby strávené ve vazbě do uloženého trestu? Je takovéto započtení dostatečnou kompenzací za nezákonnost vazby? Nebo osobě nezákonně vězněné náleží i odškodnění (ve formě konstatování porušení práva, omluvy či finančního zadostiučinění) dle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem?

Obdobnou otázku řešil Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí ze dne 14. 7. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1684/2010.
I u osoby, která byla nezákonně vzata do vazby, se aplikuje ustanovení § 92 odst. 1 trestního zákoníku. Čas stráveny ve vazbě se jí tudíž započte do uloženého trestu odnětí svobody. Je však takovéto započtení dostatečnou kompenzací za nezákonnost vazby?

Nejvyšší soud ČR dospěl k závěru, že nezákonným vzetím do vazby vzniká nemajetková újma bez ohledu na to, zda je osoba vzatá do vazby následně shledána vinnou nebo zproštěna obžaloby. Pokud u osoby, která je následně odsouzena k trestu odnětí svobody dojde k započtení doby strávené v nezákonné vazbě do doby uloženého trestu odnětí svobody, neznamená to automaticky, že tím došlo i k úplné kompenzaci nezákonnosti vazby.

Základním vodítkem pro určení vhodné formy satisfakce je podmínka, že se musí jednat o zadostiučinění přiměřené (poskytující vhodnou a zároveň účinnou nápravu). Na prvním místě přichází v úvahu zadostiučinění formou konstatování porušení práva. Pokud tato forma zadostiučinění není postačující a účinnou náhradou za vzniklou nemajetkovou újmu, je na zvážení soudu, zda újmu není možné nahradit jinak, např. formou omluvy, zmírněním uloženého trestu, a podobně. Prostředky nápravy se přitom mohou lišit podle toho, zda došlo ke vzniku nemajetkové újmy z důvodu nepřiměřené délky řízení či z důvodu jiného nesprávného úředního postupu nebo nezákonného rozhodnutí. Peněžní satisfakce připadá v úvahu tehdy, pokud by morální satisfakce nebyla způsobené újmě adekvátní. Ustanovení § 31a odst. 2 zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem stanoví pravidla, dle kterých musí být při stanovení formy zadostiučinění postupováno, a to s ohledem na přiměřenost zadostiučinění vzniklé nemajetkové újmě. Forma peněžité satisfakce přichází do úvahy jako prostředek odškodnění závažné nemajetkové újmy za současného splnění dvou podmínek, a sice že nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jiným způsobem a konstatování porušení práva se samo o sobě nejevilo jako dostatečné (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 5. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1684/2010).

Dle Nejvyššího soudu ČR (sp. zn. 30 Cdo 1684/2010) je nutné při rozhodování o nároku na peněžitou satisfakci za nezákonnou vazbu nutné posuzovat, zda nemajetková újma způsobená nezákonnou vazbou byla dostatečně zhojena započtením doby strávené pachatelem ve vazbě na trest odnětí svobody. Při tomto posuzování musí orgán rozhodující o žádosti o odškodnění vzít do úvahy např.

  • zda omezení na svobodě v rámci vazby bylo kvalitativně stejné jako omezení na svobodě v rámci výkonu trestu odnětí svobody (teda zda podmínky pobytu jsou srovnatelné v případě vazby i v případě věznice, kam byl odsouzený k výkonu trestu zařazen a zda nezákonným pobytem ve vazbě nevznikla újma kvalitativně jiná, než následným pobytem ve výkonu trestu – tj. omezení osobní svobody, práva na soukromí a práva na rodinný život)
  • konkrétní období, kdy byl odsouzený na svobodě omezen. Bylo by totiž „…možné si představit, že by osobě omezené na svobodě nezákonnou vazbou mohla vzniknout újma, která by započtením nebyla dostatečně odčiněna, právě v souvislosti s tím, že by v rozhodné době, kdy byl na svobodě omezen nezákonnou vazbou, například zmeškal nějakou důležitou životní událost.“ (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 14. 7. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1684/2010)

Závěr

Z výše uvedeného rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR se dá dovodit, že pokud by nejdříve došlo k finanční kompenzaci za nezákonnou vazbu (kdy bude kompenzována veškerá majetková a nemajetková újma vzniklá v důsledku nezákonné vazby), tak by již nemělo dojít k započtení doby strávené ve vazbě do uloženého trestu.

Naopak, pokud dojde nejdříve k započtení doby strávené ve vazbě do uloženého trestu, ministerstvo (příp. soudy) jsou v případě žádosti (žaloby) o odškodnění imateriální újmy vzniklé v důsledku nezákonné vazby dle zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem povinny zkoumat, zda samotné započtení doby strávené ve vazbě do uloženého trestu je dostačujícím odškodněním.