S ohledem na aktuální rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci ACI Adam BV a další jsem se v příspěvku pro mezinárodní konferenci QUAERE 2014 věnoval otázce odpovědnosti za pořízení rozmnoženiny autorského díla pro osobní potřebu z nelegálního zdroje. Zkrácenou verzi příspěvku nyní předkládám i návštěvníkům webu naší advokátní kanceláře.

S ohledem na aktuální rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci ACI Adam BV a další jsem se v příspěvku pro mezinárodní konferenci QUAERE 2014 věnoval otázce odpovědnosti za pořízení rozmnoženiny autorského díla pro osobní potřebu z nelegálního zdroje. Zkrácenou verzi příspěvku nyní předkládám i návštěvníkům webu naší advokátní kanceláře.

V ČR se již delší dobu vedou debaty o tom, zda lze pořizovat rozmnoženiny autorských děl (např. kopie filmů, seriálů…) pro osobní potřebu z nelegálních zdrojů. Pokud někdo „uploaduje“ na různá úložiště (např. Uložto.cz) díla chráněna autorským právem a umožňuje jejich stažení široké veřejnosti, dopouští se porušování autorských práv. Takovéto jednání zakládá trestněprávní odpovědnost. U osoby, která takováto díla stahuje pro vlastní potřebu, však není situace jednoznačná.

Trestný čin porušení autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi je definován v  § 270 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, následovně: „Kdo neoprávněně zasáhne nikoli nepatrně do zákonem chráněných práv k autorskému dílu, uměleckému výkonu, zvukovému či zvukově obrazovému záznamu, rozhlasovému nebo televiznímu vysílání nebo databázi, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta, zákazem činnosti nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty.“

Abychom zjistili, za jakých podmínek vzniká trestněprávní odpovědnost za pořízení rozmnoženiny autorského díla z nelegálního zdroje pro osobní potřebu, je nutné nahlédnout do právních předpisů upravujících tuto část práva duševního vlastnictví.

„…pro osobní potřebu fyzické osoby…“

Na evropské úrovni je možné úpravu institutu rozmnoženiny pro osobní potřebu najít v čl. 5 odst. 2 písm. b) směrnice č. 2001/29/ES ze dne 22. května 2001 o harmonizaci určitých aspektů autorského práva a práv s ním souvisejících v informační společnosti (dále jen „směrnice“), dle kterého mohou členské státy stanovit výjimky nebo omezení práva na rozmnožování u jakýchkoliv rozmnoženin na jakémkoliv nosiči vytvořených fyzickou osobou pro soukromé užití a pro účely, které nejsou přímo ani nepřímo komerční, a to za podmínky, že nositelé práv získají spravedlivou odměnu.

V ČR je otázka pořízení rozmnoženiny pro osobní potřebu upravena v § 30 odst. 1 zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „autorský zákon“): „Za užití díla podle tohoto zákona se nepovažuje užití pro osobní potřebu fyzické osoby, jehož účelem není dosažení přímého nebo nepřímého hospodářského nebo obchodního prospěchu, nestanoví-li tento zákon jinak.“

Dle § 30 odst. 2 autorského zákona do práva autorského nezasahuje ten, kdo pro svou osobní potřebu zhotoví záznam, rozmnoženinu nebo napodobeninu díla (Výjimkou je pořizování digitální rozmnoženiny počítačových programů a elektronických databází pro osobní potřebu fyzické osoby či vlastní vnitřní potřebu právnické osoby nebo podnikající fyzické osoby a pořizování si rozmnoženiny audiovizuálních děl a to při jejich provozování nebo přenosu – typicky pořizováni kopie přímo v kině při promítání.).

Právní povaha zdroje rozmnoženiny

V některých zemích Evropy, např. v Německu, je pořizování rozmnoženin z nelegálního zdroje výslovně zákonem zakázáno (§ 53 odst. 1 německého autorského zákona Gesetz über Urheberrecht und verwandte Schutzrechte (Urheberrechtsgesetz)). [1]

K otázce týkající se právní povahy zdroje rozmnoženiny se jednoznačně vyjádřil Nejvyšší soud ČR v usnesení ze dne 25. 3.2009, sp. zn. 5 Tdo 234/2009, v němž řekl, že „…ze znění ustanovení § 30 odst. 1 písm. a) AutZ nelze dovozovat, že se omezení autorského práva pro pořizování rozmnoženiny díla pro osobní potřebu vztahuje pouze na pořízení rozmnoženiny z originálu díla nebo z jeho legálně zakoupené kopie pořizovatelem rozmnoženiny, neboť v rámci omezení autorského práva pro pořizování rozmnoženin pro osobní potřebu nestanoví toto ustanovení nic o právní povaze zdroje, ze kterého je možno rozmnoženinu díla pro osobní potřebu pořizovat.“

Podle názoru Nejvyššího soudu ČR se tedy může jednat „…jak o originál, tak i o rozmnoženinu díla, přičemž není bez dalšího nikterak vyloučeno, aby zdrojová rozmnoženina, ze které si zhotovitel pořídí vlastní rozmnoženinu pro osobní potřebu, byla pořízena i na základě jednání, které je v rozporu s autorským zákonem.“ Kopírování z ilegálního zdroje tak automaticky nezakládá autorskoprávní (resp. trestněprávní) odpovědnost.

Třístupňový test

Autorský zákon neklade důraz na oprávněnost zdroje, ale pracuje s tzv. třístupňovým testem. V autorském zákoně je možné třístupňový test převzatý takřka doslovně z čl. 5 odst. 5 směrnice nalézt v ustanovení § 29 odst. 1: „Výjimky a omezení práva autorského lze uplatnit pouze ve zvláštních případech stanovených v tomto zákoně a pouze tehdy, pokud takové užití díla není v rozporu s běžným způsobem užití díla a ani jím nejsou nepřiměřeně dotčeny oprávněné zájmy autora.“

Jak tedy plyne z výše citovaných ustanovení, výjimky a omezení práva autorského lze uplatnit pouze za splnění tří podmínek: a) ve zvláštních případech stanovených autorským zákonem; a b) pokud takové užití díla není v rozporu s běžným způsobem užití; a c) pokud užitím díla nejsou nepřiměřeně dotčeny oprávněné zájmy autora.

K třístupňovému testu se vyjádřil i Nejvyšší soud ČR ve výše citovaném rozhodnutí, v tom smyslu, že „…platí povinnost výkonu tohoto omezení autorského práva [možnost pořízení rozmnoženiny pro osobní potřebu – pozn. autora] v souladu s výše zmíněným tříkrokovým testem. Autorskoprávní důsledky pořízení rozmnoženiny díla pro osobní potřebu např. z protiprávně pořízeného zdroje je tedy třeba posuzovat vždy podle konkrétních okolností případu. Ani zde tedy nelze vycházet z paušálního výkladu o dovolenosti či zakázanosti pořízení rozmnoženiny díla pro osobní potřebu z nelegálního zdroje.“ Aplikací třístupňového testu na jednotlivé případy pořizování rozmnoženiny děl chráněných autorským právem z nelegálního zdroje se tedy nemusí automaticky dojít k závěru, že každé pořízení takovéto rozmnoženiny je porušením autorského práva zakládající trestněprávní odpovědnost.

ACI Adam BV a další

K otázce oprávněnosti zdroje, ze kterého je soukromá rozmnoženina pořizována se před nedávnem vyjádřil i čtvrtý senát Soudního dvora EU ve svém rozsudku ze dne 10. dubna 2014 ve věci C‑435/12 (ACI Adam BV a další proti Stichting de Thuiskopie, Stichting Onderhandelingen Thuiskopie vergoeding). Soud v rozsudku mimo jiné jednoznačně stanovil, že „…čl. 5 odst. 2 písm. b) směrnice 2001/29 musí být vykládán v tom smyslu, že se nevztahuje na případ, kdy jsou soukromé rozmnoženiny pořízeny z neoprávněného zdroje.“

Uvedený rozsudek Soudního dvora EU tak v současné době začíná vyvolávat diskuze jak u laické, tak odborné veřejnosti. Citované rozhodnutí samozřejmě nemá ani nebude mít žádný přímý vliv na české trestní právo, a tudíž je i nadále nutné posuzovat otázku právní povahy zdroje rozmnoženiny, tedy otázku, zda je relevantní, z jakého zdroje je rozmnoženina pořízena, dle současně platných právních předpisů a judikatury, které automaticky nezakládají trestněprávní odpovědnost při stažení díla chráněného autorským právem pro osobní potřebu z nelegálního zdroje.

Objevují se však i názory přikládající rozsudku Soudního dvora EU větší význam. Jiří Čermák, advokát, tvrdí, že „[r]ozsudek postavil najisto to, o čem se vedly spory. Zda je možné stahovat hudbu, film nebo jiné dílo bez ohledu na to, zda jde o legální či nelegální zdroj. Nyní v případě, kdy půjde o stažení z nelegálního zdroje, je jasné, že dochází k porušení autorského práva.“ [2] Takovýto závěr je však značně zavádějící, jelikož autorský zákon nepracuje ve svém textu s oprávněností zdroje, ale s výše popsaným třístupňovým testem, z něhož nemusí za každých okolností vyplynout, že stažení díla chráněného autorským právem pro osobní potřebu z nelegálního zdroje je porušením autorského zákona. Dle mého názoru je potřebné nenechat se strhnout nadšením médií a na tuto skutečnost při výkladu významu výše citovaného rozhodnutí pro české právo myslet.

Rozhodnutí Soudního dvora EU však může v budoucnu přinést změnu české legislativy, tedy nepřímo může přinést změnu trestního práva a s tím i návaznost trestněprávní odpovědnosti na otázku oprávněnosti zdroje, ze kterého je rozmnoženina pro užití pro osobní potřebu pořizována. I když v současné době se dle vyjádření Pavla Zemana, ředitele odboru autorského práva Ministerstva kultury ČR, podobný krok nechystá. [3]

Důležitou otázkou, která vyvstává, však je, zda je možné přesně definovat legálnost zdroje a požadovat po jednotlivcích, aby byly schopni legálnost zdroje sami posoudit. „Nelze potenciálně kriminalizovat každého, kdo si něco stáhne z internetu. A nelze po něm reálně požadovat, aby byl schopen u každého stáhnutí odlišit, zda stahuje dílo chráněné, nebo dílo volné,“ říká Pavel Zeman. [4]

Lepším kritériem pro posouzení, kdy je možné pořídit soukromou rozmnoženinu, by mohlo být kritérium zneužití práva (resp. požadavek spravedlivého uplatňování práva), kdy by se trestněprávní odpovědnost neodvíjela od legálnosti zdroje, ale od skutečnosti, zda jedinec pořídil rozmnoženinu díla chráněného autorským právem v rozporu s obvyklým způsobem užití práva. Inspirací může být rovněž doktrína „fair use“ známá v americkém právu. [5]

Andrej Lobotka

Poznámky:

[1] CÍSAŘOVÁ, J. Průlomové rozhodnutí soudního dvora ACI ADAM C-435/12 o kopírování z nelegálních zdrojů. Epravo.cz [online]. © 1999-2014, ISSN 1213-189X [cit. 2. 5. 2014]. Dostupné zde.

[2] MORÁVEK, D. Způsobil evropský soud převrat ve stahování filmů? Jen bouře ve sklenici vody. Podnikatel.cz [online]. © 2007 – 2014 Internet Info, s.r.o., ISSN 1802-8012 [cit. 9. 5. 2014]. Dostupné zde.

[3] KLESLA, J. Ulož.to má kvůli EU problém. Legální stahování z internetu však v Česku přežije. Ihned.cz[online]. © 1996-2014 Economia, a.s., Hospodářské noviny IHNED, ISSN 1213 – 7693 [cit. 9. 5. 2014]. Dostupné zde.

[4] KLESLA, J. Ulož.to má kvůli EU problém. Legální stahování z internetu však v Česku přežije. Ihned.cz[online]. © 1996-2014 Economia, a.s., Hospodářské noviny IHNED, ISSN 1213 – 7693 [cit. 9. 5. 2014]. Dostupné zde.

[5] Fair use. Copyright [online]. U. S. Copyright Office, akt. 5. 5. 2014 [cit. 9. 5. 2014]. Dostupné zde.